Před týdnem jsme vám přinesli recenzi inscenace Osmdesátdevět –
Trenažér revoluce. Představení dne 17. května 2009 v Eliadově
knihovně Divadla Na zábradlí navštívil i Václav Havel, jehož promluvy
z polistopadových jednání v inscenaci také zaznívají. Po skončení
představení byla krátká příležitost pana Havla při odchodu ze sálu
požádat o zodpovězení dvou zvídavých otázek. Posléze jsem se dotázal
také režiséra inscenace Jiřího Honzírka.
Václav Havel
Jaký je váš názor na způsob připomínání událostí roku
1989 v inscenaci Osmdesátdevět – Trenažér revoluce?
To by bylo na delší povídání. V každém případě je to pozoruhodné.
Já to velmi respektuji, že mladí lidé, kteří v té době možná ještě
nebyli na světě, se tím zaobírají a stojí jim ty události dokonce za
představení. Je to takový způsob jakéhosi sebeuvědomování a to je
samozřejmě respektabilní.
Jaké to bylo vystupovat v představení jako dramatická
postava?
Já jsem zvyklý na leccos.
Jiří Honzírek
Co s sebou přináší příprava inscenace, jako je
Trenažér?
Příprava takové věci potřebuje nějaký čas na studium sledované
události. Tedy nějaký čas je třeba nasávat do sebe informace a pachy
revoluce 89. Pak se vytáhne to důležité, věci, o něž se zajímá ten
tvůrčí tým, a jde se přemýšlet nad scénářem. No a potom je důležité
zkoušet s publikem, aby byl trenažér funkční.
Jak živelné publikum bývá a kam až dokáží
diváci zajít?
Publikum je zatím naprosto nevyzpytatelné. Nelze je odhadnout. Záleží na
mnoha věcech, které jsou ale proměnné, takže se to nedá odhadnout.
Publikum se ale mnohdy umí pěkně odvázat a být hodně rozpustilé. Někdy
tak máme práci s tím, abychom udrželi jakous takous linku představení.
Někdy ale zase musíme makat na každém úsměvu. Holt je to opravdu
naživo!
Napsat komentář