Nové centrum pro nový cirkus: V divadle se má hrát a ne zkoušet

2. února bylo otevřeno Centrum pro nový cirkus v pražských Nuslích.
Za popularizací tohoto divadelního proudu stojí především již šestý
ročník festivalu nového cirkusu Letní Letná, který byl založen v roce
2004 a navázal na průkopnické činy Ctibora Turby nebo producenta Jakuba
Vedrala a Divadla Continuo či na původní Pražskou divadelní pouť. Tento
divadelní proud je také známý díky úspěchu inscenace Rosti Nováka La
Putyka.

V nenápadném, malém dvoře bývalé textilní továrny se skrývá
tréninkový prostor, určený především akrobatům a žonglérům z řad
široké veřejnosti. Postupně by měl kromě již probíhajících kurzů a
workshopů ožít také knihkupectvím a knihovnou odborné literatury,
videopůjčovnou záznamů divadelních představení a přednáškami o novém
cirkusu. Podnikl jsem výpravu do Nuslí a najít Centrum na adrese Ctiradova
6 nebylo tak složité, jak se zprvu zdálo, navigačním bodem se mi stal
obchod s žonglérskými potřebami. Právě díky jeho majiteli Jakubu
Vedralovi našel projekt Cirqueon prostory pro své nové sídlo. Sešel jsem se
s produkčním Jiřím Sulženkem (JS) a ředitelem centra Davidem Kašparem
(DK), abych se o jejich činnosti dozvěděl víc. Probíhal právě kurz
žonglování vedený Vaškem Jelínkem, který před několika lety absolvoval
katedru alternativního a loutkového divadla DAMU a nyní vyučuje
žonglování na katedře nonverbálního a pohybového divadla HAMU, a Adamem
Jarchovským, členem žonglérské skupiny Kruhová parabola. Ze složení
jejich žáků bylo patrné, že přijít se naučit žonglovat může
skutečně každý – začátečníci i pokročilí.

Která organizace stojí za vznikem Cirqueon Centra pro nový
cirkus?

DK: Je to obecně prospěšná společnost Zahrada, ve které pracuji já
s Jirkou Sulženkem a Marií Zemanovou.

JS: Od podzimu 2007 zajišťujeme program pražského Kulturního centra
Zahrada na Chodově a zaštiťujeme také další menší komunitní projekty
prezentované ve veřejném prostoru. A druhý stěžejní bod naší činnosti
je právě vznik Centra pro nový cirkus. Do loňska jsme ještě produkčně
zajišťovali produkce režisérského tandemu SKUTR (pozn. red. například
inscenaci Černé na bílém v rámci festivalu Struny podzimu 2009, na niž
kromě textu Johany Chylíkové vyšla na Nekultuře ještě recenze z pera
hudební redaktorky Radky Hladíkové). Ti se teď vydali vlastní vlastní
cestou.

Kdy vás poprvé napadla myšlenka na takové centrum?

JS: Vzpomínám si, že když jsem byl před pěti lety na studijní stáži
v Edinburghu, David mi posílal mailem romantickou představu s názvem
Cirqueon, nakreslenými kroužky a velkým plánem.

DK: To je pravda. A ten plán se pomalu plní, ne?

JS: Plní se úplně přesně. Sice to vypadalo, jak když někdo načmárá
v horečce, vypotí čtyři strany nějaké ideje, která se postupně ale
naplňuje.

A v jaké fázi je projekt Cirqueon nyní?

JS: V tuto chvíli existují webové stránky www.cirqueon.cz, kde je adresář projektů a
jednotlivců, kalendář pořádaných akcí a další informace. Pořádáme
cirkusovou školku v KC Zahrada, což je kurz pro malé děti od pěti let,
který se bude otvírat od září i zde v Centru pro nový cirkus.

DK: Také jsme se stali členy evropské sítě nového cirkusu Circostrada
Network a právě tady otvíráme tři pravidelné kurzy jevištní akrobacie,
závěsné akrobacie a žonglování. Kromě stálých kurzů děláme ještě
jednorázové víkendové workshopy, kam zveme jako lektory zahraniční
umělce, aby u nás předávali své dovednosti.

Co je náplní pravidelných kurzů?

DK: Náplň kurzu žonglování je jasná. Co se týče jevištní akrobacie,
výuku tvoří z velké části soubor balančních cvičení jako například
jednoduché udržení stability ve stojce, což se ukazuje pro některé žáky
jako problém. Zatím je větší zájem právě o jevištní akrobacii,
protože ze závěsné mají zájemci strach. Zbytečně se obávají, že na ni
„nebudou mít“, že spadnou a že na ni nejsou dost silní. Jevištní
akrobacie je navíc pro ně lépe představitelná. Navíc díky tomu, že
lektorka Katarina Rampáčková je zároveň choreografka, směřuje kurz
k jevištnímu tvaru.

Takže výstupem z kurzu jevištní akrobacie bude něco podobného
inscenaci?

DK: No, inscenace je silné slovo. Jednotlivé cviky se jednoduše
uplatňují v kontextu nějaké choreografie či situace, což je právě to,
čemu se říká nový cirkus. Není to o pouhé prezentaci naučených
dovedností, ale o umění jejich prostřednictvím promlouvat k publiku a
nést jisté sdělení.

Jak se v kontextu nového cirkusu zapojuje do jevištní tvorby
závěsná akrobacie?

DK: Závěsná akrobacie se novým cirkusem stává v okamžiku, kdy
vstupuje do jevištního tvaru. Pro představu v tom tradičně pojatém
cirkusu nenajdeš šály. V závěsné akrobacii se používají většinou
hrazdy a akrobatická čísla jako například salta se dělají ve velké
výšce. V novém cirkusu bych akrobacii na hrazdě přirovnal spíše
k tanci, kdy se nemusí jednat přímo o hrazdu. Může to být krychle, kruh,
nebo okno. Žáci se na hrazdě učí cviky, které posléze uplatňují
v určité situaci – například ve scéně z konkrétního příběhu.

Proč se pouštíte do pořádání jednorázových
workshopů?

DK: Víkendové dílny mají jednu velkou výhodu – můžeme do Prahy
pozvat umělce nového cirkusu ze zahraničí. Na konec února například
chystáme víkendový kurz závěsné akrobacie se specializací na vertikální
lano pod vedením Stéphanie N’Duhirahe (École de cirque de Quebec a Ecole
supérieure des Beaux-Arts de Genève) ze Švýcarska a Morgane Widmer (École
superiéure des arts du cirque de Bruxelles) z Belgie. Jsou to absolventky
cirkusových škol, vlastně magistry cirkusu, takže nám mají co předat.
A právě proto dvoudenní intenzivní kurzy děláme, aby i zdejší lidé
mohli načerpat zahraniční zkušenosti. Víkendové kurzy navíc můžou
navštěvovat i herci nebo tanečníci, pro které je pravidelné chození
v týdnu kvůli jejich pracovnímu vytížení nereálné.

{youtube}RSdODN_by7s{/youtube}

Komu jsou všechny vyjmenované kurzy určené?

DK: Kurzy jsou otevřené pro širokou veřejnost od šestnácti let výše,
takže pro mladé lidi, ale i pro starší. Mohou přijít, vyzkoušet si, co
by je zajímalo, a začít se učit. Za jeden semestr, ve kterém absolvují
19 lekcí, zaplatí 2 200 Kč. Samozřejmě je možné po dohodě do kurzů
nastoupit i v jejich průběhu, podle čehož se pak cena snižuje.
Víkendový intenzivní kurz o rozsahu 12 vyučovacích hodin přijde na
1 100 Kč.

Kdo vaši činnost podporuje?

DK: Jsme podporováni Magistrátem hlavního města Prahy a Ministerstvem
kultury s tím, že bohužel letos podpora finančně poklesla. Cože je
především kvůli nedostatku financí v rozpočtech obecně, než že by
o naši činnost neměli zájem.

JS: Podali jsme dva granty, přičemž jeden byl určený na provoz a ten
jsme nedostali, protože grantová komise odmítla podporu otevření nového
prostoru ve prospěch divadelních premiér a jednorázových divadelních
projektů. To samozřejmě respektujeme a chápeme. Jen bychom rádi upozornili
na to, že investice do nových premiér je obecně dobrý krok, ale v době
krize je prozíravější investovat do zázemí, aby umělci měli kde
trénovat, kde pracovat, kde tvořit. Naproti tomu premiéry se za malé peníze
zdárně dotáhnou do své realizace, jednorázový projekt po naplnění cíle
skončí a vzniklé inscenace se nedočkají většího počtu repríz. Kdežto
my zde budujeme trvalé zázemí. Náš prostor je otevřený celoročně a je
na zvážení, co je efektivnější.

Kromě zmíněného úspěchu dnes již všeobecně známé La
Putyky, alespoň v pražském divadelním prostředí, navazujete na zavedený
festival nového cirkusu Letní Letná.

JS: My jsme s ním personálně propojeni. Ředitelkou KC Zahrada je totiž
Eliška Vinařová, která do konce loňského roku byla i ředitelkou Letní
Letné. Současně naše Centrum nového cirkusu vzniká v úzké spolupráci
s Ondřejem Cihlářem, dramaturgem Letní Letné. Naše produkční Šárka
Maršíková stojí za doprovodným programem tohoto festivalu v podobě Open
Stage určené žonglérům, akrobatům a artistům různého druhu. Navíc
právě Letní Letná má největší podíl na popularizaci žánru nového
cirkusu. Samozřejmě bychom neměli zapomenout na Divadlo Continuo, Jakuba
Vedrala a jejich aktivity, kteří s ním začínali. Nicméně lví podíl má
právě Letná.

Nepočítáte s tím, že byste tvorbu ve vašich kurzech
prezentovali právě tam?

JS: Samozřejmě, to by byl ideální výstup. Doufáme, že zde vzniknou
inscenace, které se tam posléze budou prezentovat. Protože s hraním
v našem prostoru je problém v tom, že nemáme tolik místa, a tak můžeme
pozvat pouze komornější publikum. Rozhodli jsme se proto určit svá
vystoupení v tomto prostoru především odborné veřejnosti, ale
představení nemůžeme otevřít široké veřejnosti, protože na to nemáme
kapacitu.

Takže Centrum pro nový cirkus je určeno kromě kurzů a workshopů
k přípravě inscenací, nikoliv k jejich hraní?

JS: Přesně tak. Nejsme a nechceme být divadlem ve smyslu divadelní
budovy. U nás v Čechách se totiž ve většině divadel v jednom prostoru
zkouší inscenace a následně se zde hraje. V zahraničí je dobrým zvykem,
že inscenace vznikají jinde, než se hrají. Přijde mi vždycky absurdní,
že jsou u nás zkoušením inscenací divadla zablokována na týden,
čtrnáct dnů, či dokonce déle. To nemá smysl. V divadle se má hrát a
zkoušet se má ve zkušebně.

Rozhovor
herečky a moderátorky Lucie Trmíkové s koordinátorem projektu Davidem
Kašparem

Centrum
pro nový cirkus ve vysílání Odpolední session Rádia Wave s Davidem
Kašparem a produkční Šárkou Maršíkovou

Rozhovor byl pořízen 4. února 2010 v Cirqueon Centrum pro nový
cirkus, Ctiradova 6, Praha – Nusle, fotografie: Václav Bartoš