Nastudování Horváthovy hry Kazimír a Karolína studentů posledního
ročníku katedry činoherního divadla DAMU se dá s menšími výhradami
označit za velice slušné. Tvůrcům se podařilo na jeviště divadla DISK
přenést atmosféru doby a s citem převyprávět příběh o rozchodu
„kvůli ničemu“.
Rakouský dramatik Ödön von Horváth napsal hru o nešťastné lásce
Kazimíra a Karolíny v roce 1932, tedy v době, kdy Evropu drancovala krize,
sociální rozdíly nabíraly obrovských rozměrů a všichni už věděli, jak
sugestivním řečníkem je Adolf Hitler. Právě atmosféra bezčasí mezi
světovými válkami v Rakousku posloužila Horváthovi jako kulisa
k příběhu dvou mladých lidí, jejichž milostný vztah neničí pouze
mladická prchlivost, egoismus a neochota naslouchat, ale právě i tíživé
společenské okolnosti. Podle tvůrců inscenace uvedení této hry již dlouho
nebylo tak aktuální.
Děj se odehrává během jednoho večera na pouti. Kazimír, mladý řidič
kamionu, právě přišel o práci a jeho důstojnost je podlomena, zejména
pak v konfrontaci s důstojností jeho snoubenky Karolíny, která
zaměstnání dosud má. Reálné i vykonstruované problémy vyústí
v rozchod mladého páru a veškeré další události jsou jeho následkem.
Karolína využívá své přitažlivosti a druží se s příslušníky
vyšších vrstev, Kazimír naopak útěchu hledá mezi přáteli z vrstev
o poznání nižších.
Je asi pravda, že současné zoufání kolem ekonomické krize vzdáleně
evokuje hospodářskou katastrofu začátku třicátých let, a tak uvedení
Kazimíra a Karolíny právě v této době určitě není špatným
dramaturgickým tahem. Dá se předpokládat, že zoufalství nezaměstnaného
Kazimíra a ostatních postav, které musí myslet na každý šilink a obdivně
a zároveň s nenávistí hledí na mocné boháče, se u diváků setká
s větším pochopením, než jaké by u nich našlo třeba před pěti lety.
Navíc Kazimír a Karolína je skutečně poctivě napsaná hra a její
realizace v DISKu za textem ve kvalitě výrazně nepokulhává.
Tvůrci usadili herce do skromné scény, tvořené pouze provazy
z elektrických kabelů ověšených žárovkami, které docela věrně
suplují atmosféru noční pouti. Mobilními prvky jsou zde klasické
hospodské lavice, které herci během představení přeskupují.
Do rolí ústředního páru obsadil režisér Mikoláš Tyc studenty
čtvrtého ročníku činoherního herectví Jiřího Suchého z Tábora a Hanu
Marii Marouškovou, kteří se z role snaží vykřesat, co se dá, ačkoliv to
v některých chvílích trochu vázne. Základním kamenem příběhu je, jak
již bylo zmíněno, neporozumění mezi dvěma lidmi. Toto neporozumění
z herecké dvojice sálá až do poslední řad, je však ale zčásti
způsobeno tím, že herci si na jevišti skutečně příliš nerozumí, a ani
vlastně moc nechápou motivace svých postav. To platí zejména pro
představitele Kazimíra, který občas vypadá, jako by byl překvapen, co mu
plyne z úst. Je však možná druhá interpretace, a to ta, že Kazimír má
být opravdu takový mimoň a Jiří Suchý z Tábora ho hraje se
vším všudy.
Nad svými kolegy herecky výrazně dominuje Ivan Lupták, kterému se
i přes mladý věk podařilo věrohodně ztvárnit stárnoucího vysokého
úředníka, hledajícího na pouti děvče k rozptýlení. Více než
důstojným partnerem mu zde je Tomáš Klus coby oplzlý mocipán, který
svého přítele na pouť doprovází rovněž za účelem seznámení se
ženou. Pobaví i Marie Štípková, která sice na jevišti nemá tolik
prostoru, ale i tak si dokáže získat publikum.
Po první polovině odchází diváci ze sálu spokojení, děj je
srozumitelný a má spád, situace jsou vystavěny čitelně a s vtipem a
perfektně na sebe navazují. Hyperaktivní jedince možná hra unaví svou
rozvláčností, ta však není důsledkem špatné režie, nýbrž chtěným
prvkem, který dokonale dokresluje pohodovou atmosféru volného večera,
určeného výhradně k zábavě. V druhé půlce se začínají objevovat
problémy a na jejím konci představení ztratí spád. Dosud nápaditá režie
se zasekne na banalitách a nechá herce zhruba čtvrt hodiny nudně žvatlat
o nástrahách, které jim život přichystal. Toto zaváhání ale naštěstí
netrvá dlouho, takže nezničí celkový dojem.
Kazimír a Karolína v DISKu sice není stoprocentní, bezchybná inscenace;
dá se jí vytknout několik maličkostí, ty však v kontextu celého
představení zapadnou. Dění na scéně má výraznou atmosféru a kouzlo,
které není rušeno vyloženě špatným herectvím nebo nezvládnutou režií.
Svojí kvalitou představení běžnou produkci v DISKu převyšuje a není
důvod, proč se na něj nevypravit.
Divadlo DISK – Katedra činoherního divadla
Ödön von Horváth – Kazimír a Karolína
Režie: Mikoláš Tyc
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Eufrasio Lucena-Muñoz
Kostýmy: Petra Krčmářová
Hrají: Jiří Suchý z Tábora, Hana Marie Maroušková,
Ivan Dejmal, Igor Orozovič, Anežka Rusevová, Ivan Lupták, Tomáš
Klus,Nikola Bartošová, Marie Štípková, Klára Klepáčková, Petr Borovec
j. h., Ivana Krmíčková j. h. / Adéla Petřeková j. h., Tomáš Vaněk j.
h., Michal Švarc j. h., Gabriela Nosková j.h. a Simona Nosková j.h.
Premiéra: 6. listopadu v Divadle DISK, psáno z reprízy
9. listopadu 2009
Napsat komentář