Úlet někam do prázdna

V pátek měla v Jihočeském divadle premiéru hra Mariana Pally Sajns Fikšn. Pro režiséra Jana Jirků to byla již třetí realizace v budějovickém divadle (Saturnin, Kocour v botách). Mladý režisér a současný autor – takové spojení není v této oblasti příliš časté. Konzervativní publikum totiž těžce nese nové věci všeho druhu.

Samotná hra se dá označit jako konverzační komedie a žánrově spadá do četných parodií sci-fi. Snad nejbližším příbuzným jí je Adamsův Stopařův průvodce po galaxii. Skupina lidí (jako jsou bioložka, modelka, umělec atd.) letí z nějakého důvodu vesmírem a v raketě najdou kozu a mouchu. Nejprve zřídí v raketě bordel, pak na planetě vetřelců nechají zkysnout kozí mléko (aby mohli nastartovat motory) a nakonec prodají Zemi ufonskému policajtovi za nefungující baterku. Hra je rozdělena do tří jednání. První se odehrává v kokpitu rakety, druhé na planetě vetřelců a třetí na Zemi. Problém hry je především v tom, že nemá žádný druhý plán. Má to být čirá sranda, „neskutečný úlet“. Komické situace se vrší, absurdit přibývá. Po půl hodině se to ale vše omrzí. Uvědomíme si palčivou bezobsažnost a řetězec neustálých vtipů nás přestává bavit (trochu zoufale například působí, když posádka vysvětluje ufonovi princip soulože).

Režisér a herci z tohoto materiálu vytěžili zřejmě maximum. Publikum usedá do hlediště za zvuku hlasité hudby. Na forbíně před zataženou oponou je postaven kokpit rakety, který je zařízen jako hospoda. Nejprve se objeví kapitán, který postupně „rozmrazuje“ ostatní členy posádky. Celá první polovina představení (= 1. jednání) se odehraje na tomto malém prostoru. I přes velké nasazení herců tato pasáž po chvíli začne nudit. Začne se ukazovat nedostatečnost textu a scéna se rychle okouká. Jen dvakrát během první půle je využito hloubky jeviště. To se rozhrne opona, publikum se dívá oknem rakety do vesmíru – působivý obraz, ale celkový dojem z prvního jednání nezachrání. Nápad s umístěním rakety na forbínu, toto zmenšení prostoru a fakt, že se hraje opravdu na blízko, začíná fungovat až těsně před přestávkou, kdy už jsou na scéně všichni herci a nemohou se na malý prostor vejít. Přesto by bylo zřejmě vhodnější více využít ostatních divadelních prostředků, hudby, obrazů, konstrukcí. Důvěra v text se v tomto případě nevyplatila.

Druhá polovina je podstatně divadelnější. Konečně se hraje na jevišti a my vidíme povrch planety, na kterou pomalu v řadě přichází celá posádka ve skafandrech. Od úvodního gagu, kdy kapitánovi kdosi stoupne na potrubí s přívodem kyslíku a on při té příležitosti zjistí, že se dá na planetě dýchat, se vše odehrává v rychlém tempu. Modelka přemluví kapitána, ať s ní jde na procházku, a Karel prodá vetřelcům sopku za mlíko, které ovšem vyžbrndá. Přestavbu z cizí planety na Zemi, kde se odehraje poslední jednání, provedou pánové v bílých pláštích, kteří se objevují v průběhu celého představení. Nabízí se možné čtení, že tato hra je provozována blázny za asistence jejich ošetřovatelů. Napovídaly by tomu i matrace poházené po zemi ve druhém jednání. (Na podobném principu funguje hra Petera Weisse Marat-Sade.)

Když hra skončí a my se konečně dozvíme, proč byla v raketě moucha a koza (a chtěli jsme to vůbec vědět?), jsme v rozpacích. Trochu jsme se zasmáli, ale bylo v tom něco hlubšího? A jestliže ne, opravdu to bylo tak k popukání? Dobré nápady režiséra (téměř perverzní koza v podání Jaroslava Štaince, vtipný příchod prezidentů atp.) neustále narážely na bezzubost textu.

V Jihočeském divadle tak vzniká paradoxní situace. Dramaturgie má zájem o mladé diváky. Nabízí nové hry a zve různé režiséry. Nesnaží se jít na ruku té ženě, která v důvěrném hovoru se šatnářkou shrnula toto představení asi do čtyř vulgárních slov. Ovšem s touto látkou, která i ve svém žánru je jen slabým odvarem (vzpomeňme zmíněného Adamse, či Naylorova Červeného trpaslíka), zřejmě neuspěje ani u mladého publika. Možná je na čase nebát se té divačky, která vyhrožovala zrušením předplatného, a uvádět hry, které někoho mohou oslovit. Mladé nebo staré, konzervativní či rebelanty. Vyberte někoho a hrajte pro něj.