Něco na tom Welzlovi je. Český polárník, vynálezce a dobrodruh Jan
Eskymo Welzl budil pozornost už za svého života, popularizaci
i ověřování jeho příhod se věnovaly a stále věnují desítky
welzlologů (sic!) po celém světě. Osudy „arktického Bismarcka“
inspirovaly kromě literátů a dokumentaristů taky divadelní tvůrce – a
to nejen v minulosti (inscenace Velký vandr v divadle Husa na provázku), ale
i v této sezoně, která přinesla hned dvě inscenace věnované slavnému
předobrazu všestranného Járy Cimrmana. Po zářijové premiéře inscenace
Eskymo je Welzl v Šumperku uvedlo Dejvické divadlo hru Karla Františka
Tománka nazvanou Wanted Welzl.
Tománek se ve své hře nenechává unést romantickou představou bodrého
dobrosrdečného světoběžníka, vědom si jistě pochybností, které
Welzlovy zkazky i beletrizované glorifikace jeho osoby leckdy vyvolávají.
Většinu příhod ze života Jana Welzla ostatně známe jen ze záznamů jeho
vlastního ústního, nadto jazykově zmatečného podání. Tento Tománkův
odstup, avizovaný ještě před začátkem děje, slouží jednoznačně ku
prospěchu věci. Dovoluje mu oprostit se od faktů z velikánova života tam,
kde to slouží příběhu. Jedním z takových momentů je pro vyznění
inscenace klíčový Welzlův odchod z tohoto světa – smrtelně raněn
putuje přes ledové pláně až k mrtvému jezeru Medvědí (ve skutečnosti
zemřel Welzl v úctyhodném věku na infarkt). Tománek ale není ve svém
přístupu cynický, naopak ponechává své postavě cosi z mýtů, kterými
je zábřežský rodák stále opředen. Nevyznívá to však pateticky.
Podobné scény (zapíjení duší mrtvých vlků) jsou patřičně vyváženy
třeba parodiemi chladnokrevných pistolnických poprav.
Tománek pracuje se žánrem westernu a tedy samozřejmě se všemi
stereotypy, které s ním souvisejí. Inscenace je v podstatě sledem skečů
na téma „výjevy z Divokého západu“, snad jen s tím rozdílem, že
místo Indiánů jsou tu vykořisťováni Eskymáci. Western je ovšem nejen
literárním, ale především filmovým žánrem, čehož využívá režie
Jiřího Havelky. Havelka se scénami v saloonu či přestřelkami odkazuje
k žánru jako takovému, inscenace může asociovat kteroukoliv oblíbenou
kovbojku (nebo parodii na ni) – od Vinnetoua přes Limonádového Joea až po
Mrtvého muže nebo Manituovu botu. Režie však nevychází z filmového
westernu jen motivicky, ale i formálně. Nápaditě využívá oponu jako oko
kamery, které mění v jednotlivých scénách „záběr“ na detail,
polocelek či celek. Nevýhodou tohoto postupu jsou bohužel občas trochu
dlouhé pauzy, které sice vyplňují kytarové předěly umocňující
atmosféru správného westernu, ale beztoho záměrně zpomalenou
osmdesátiminutovku poněkud brzdí. Tma přestaveb kontrastuje s oslnivě
bílými pláněmi (které spolu s uši drásající fujavicí téměř fyzicky
navozují pocit chladu) a s obzorem rudnoucím po každé spáchané vraždě.
Jinak je scéna v podstatě prázdná, jediná proprieta vždy výstižně
symbolizuje prostředí (dveře – saloon, zrcadlo – pokoj lehké
holky atd.)
Titulní postava kupodivu není hlavní postavou hry a David Novotný také
hraje Welzla tak trochu nezúčastněně. V jeho podání není polárník
rozšafným břicháčem, ale odevzdaným myslitelem, jehož odcházení spíš
přihlížíme, než abychom ho litovali. Větší prostor má komická dvojice
šerifa (Hynek Čermák) a jeho pomocníka (Pavel Šimčík). Oba si vtipné
dialogy s opakovanými replikami vychutnávají, nechávají je viset ve
vzduchu a s reakcemi si dávají na čas. A timing jim (jakož i režii)
perfektně vychází. Ostatní herci udržují tradiční polohy svých
žánrových postaviček (líná děvka, proradný obchodník kůžemi,
desperát, opilý Eskymák…).
Jan Eskymo Welzl se potloukal Sibiří před sto lety. Od jeho smrti
nabývaly příhody z jeho života téměř bájný charakter. Dejvická
inscenace toto odposlechnuté vyprávění dále relativizuje. Nehodnotí osudy
eskymáckého náčelníka, ale vytváří na jejich zavátých obrysech
vlastní příběh. Vzniká tak povedená žánrová miniatura, která diváka
neznalého matérie možná inspiruje k četbě, zaníceného welzlologa
rozhodně neurazí a oba zcela jistě pobaví.
Dejvické divadlo, Praha
Karel František Tománek: Wanted Welzl (Hra, ve které jde
o život)
Režie: Jiří Havelka
Dramaturgie: Karel František Tománek
Scéna: Dáda Němeček
Kostýmy: Natálie Steklová
Hrají: David Novotný, Hynek Čermák, Klára Melíšková,
Pavel Šimčík, Václav Neužil, Zdeněk Dolanský, Martha Issová, Jiří
Konvalinka / Josef Wiesner a další
Premiéra: 28. března 2011. Psáno z reprízy
12. dubna 2011.
Napsat komentář