V rámci Žižkovské štace přivezlo Městské divadlo Zlín do Prahy mimo
jiné i svou inscenaci Splašené nůžky. Na repertoáru Studia Z se nejedná
o novinku, nicméně Splašené nůžky jsou velmi neotřelou divadelní hrou,
která staví na divácké interakci a herecké improvizaci, a podoba jejich
inscenace tak nemá šanci ustrnout ani po roce uvádění.
Původní hra je dílem německého autora Paula Pörtnera. V roce 1963, kdy
text vznikl, se ovšem jednalo o detektivní psychodrama na hony vzdálené
dnešní podobě. Na konci sedmdesátých let se však Splašených nůžek
chopili Američané Bruce Jordan a Marylin Abramsová a z detektivky vytvořili
komediální interaktivní projekt založený z velké části na herecké
improvizaci. V Čechách byla hra vedle Zlína zatím uvedena v Pardubicích a
v pražském divadle Kalich.
Ačkoliv textu zůstala detektivní zápletka, jeho ladění je od začátku
do konce ryze komediální. První část večera diváky uvádí do prostředí
kadeřnického salónu. Jeho homosexuální majitel a svérázná kolegyně
stříhají, holí, myjí a foukají pestrou škálu zákazníků. Během toho,
jak už to ve správném kadeřnictví bývá, semelou všechno možné. Zajetý
pořádek naruší až vražda klavírní virtuosky, která se mezitím
odehrála o patro výš. A jako v klasické detektivce měli všichni
z přítomných motiv i příležitost. Potud klasický formát divadelní
inscenace. Poté už se Splašené nůžky obracejí na diváka. Spolu
s policejním inspektorem je třeba rekonstruovat veškeré dění a po
přestávce také provést výslech podezřelých završený hlasováním
o vině a nevině.
Zlínská inscenace se snaží v žádném ohledu nenarušit divadelní
iluzi. Herci se po jevišti pohybují již při příchodu diváků do sálu.
V kadeřnickém salónu se pracuje jako každý den. Během přestávky
podezřelí také zůstávají na jevišti pod dohledem policisty, zatímco
diváci mohou v baru konzultovat své dotazy a hypotézy s policejním
inspektorem. Scéna bojkotuje jakoukoliv stylizaci či zjednodušení. Ačkoliv
na první dojem může přehnaná realističnost působit negativně, ve
skutečnosti přispívá k zmenšení distance mezi hledištěm a jevištěm.
Právě z toho plyne divácká bezprostřednost, která zlínské inscenaci
režiséra Jakuba Nvoty rozhodně nechybí.
Po prvním diváckém zásahu jde všechen ostych očividně stranou a
úlohou inspektora už je spíš diváky udržet na uzdě, než je k dotazům
podněcovat. Herecká improvizace se samozřejmě rozvíjí na základě
několika možných linií, které jsou divákům nabídnuty, protože
většinou dojde na podobnou sadu dotazů. Je ovšem vidět, že herci jsou už
díky minulým zkušenostem připraveni i na mnohé detaily – např. důkaz,
že kočičky o patro výš skutečně existují nebo obědová přenoska
naplněná knedlíky. Právě to jsou nejkreativnější chvíle a potenciál
celé inscenace.
Je i na hereckém souboru, aby každý večer podobných momentů obsahoval
co nejvíce. Zlínskou inscenaci v tomto ohledu rozhodně táhne Gustav
Řezníček. Jeho kadeřník Tony srší energií již v první části, ale je
to právě on, kdo se nejvíce snaží oživit také improvizační scény.
I v případě, že dotazy směřují nezáludným směrem, snaží se
neustrnout v zajetých kolejích a překvapuje kolegy očividně novými
komickými detaily. Komediální potenciál nezkušeného a navíc
ráčkujícího policisty Veverky plně využívá také Pavel Vacek.
U ostatních je v některých chvílích přeci jen cítit pohodlnější a
bezpečný přístup, který improvizovaným výstupům zbytečně ubírá
kouzlo i vtip.
Celkově jsou ale Splašené nůžky dobrou volbou – dramaturgickou
i diváckou. Interaktivní formát je divácky přitažlivý a v tomto
případě i dosyta pobaví.
Městské divadlo Zlín
Paul Pörtner: Splašené nůžky
Režie: Jakub Nvota
Dramaturgie: Miroslav Ondra
Výprava: Katarina Žgančíková
Hrají: Gustav Řezníček, Michaela Doleželová, Pavel
Vacek, Jan Leflík, Zdeněk Julina, Helena Čermáková
Premiéra: 4. prosince 2010, psáno z představení
3. dubna 2012
Napsat komentář