Interaktivní inscenace na téma průvodce vztahem mezi mužem a ženou –
těžko byste hledali námět, který by v sobě přinášel větší příslib
příjemného a velmi zábavného večera. Slečna Abigail, která v Divadle
U Hasičů od února radí, jak se seznamovat, randit a uzavírat šťastná
manželství, je bohužel příkladem toho, jak snadné je tak velký potenciál
nevyužít.
Za nezdar ovšem neodpovídá pouze inscenační úprava. Hra, která měla
premiéru v roce 2010 na Floridě, sama začíná s tím, co inscenace pouze
dovršuje. Totiž že láká na něco, co nakonec nepřináší. Slibné téma
tak dlouho drží při zemi, až z něj nezbude zhola nic. Show slečny
Abigail, která se v průběhu večera snaží diváky prostřednictvím
historických příruček (jejichž názvy přináší nakonec asi
nejvtipnější okamžiky večera) poučit o tom, jak navázat a udržet si
vztah, jako by neustále proklamované téma po celou dobu obcházela po
špičkách a v úctyhodné vzdálenosti. Divák, který od hry očekává
lechtivý humor, případně vděčné vtipy založené na rozdílech mezi
mužem a ženou, nakonec jen nevěřícně kouká, kam slibné téma
vyšumělo.
V režii Lucie Poláčkové se tuto tendenci nepodařilo potlačit, spíše
naopak. Víc než vlažný rozjezd inscenace bohužel naznačuje průběh
celého projektu. Po 15 minutách, kdy v podstatě dojde pouze
k přivítání se s hlavní hrdinkou a k jejímu neustálému
přesvědčování diváků o tom, jak je potěšena jejich přítomností,
inscenace rozvláčně přechází od jednoho tématu k druhému, aniž by
některé z nich smysluplně završila. Tento průběh je několikrát
přerušen pokusem o oživení v podobě interaktivního zapojení hlediště.
I ten ovšem zůstává stát na půli cesty – na jeviště jsou dvakrát, a
v obou případech bolestně samoúčelně, zataženi dobrovolníci z řad
diváků, případně je hlediště zapojováno prostřednictvím kvízových
otázek. Spolupráce ovšem v žádném z uvedených případů skutečně
nefunguje (kvíz připomíná atmosféru ve školní třídě, kde děti
všechno vědí a paní učitelka stejně nemá v úmyslu z jejich odpovědí
cokoliv dál vyvozovat) a působí spíše dojmem bezradnosti. Samostatnou
kapitolou je v tomto ohledu také neustále vynucovaný potlesk za sebemenší
náznak vtipu, který celý večer provází.
Scéna s pohovkou ve tvaru srdce i kostýmy laděné do zářivě růžové
zůstávají připomínkou mnohem zajímavější a odvážnější, ovšem
nenaplněné cesty, kterou se inscenace mohla ubírat. Jitka Asterová
i Lukáš Pavlásek v roli Abigailina českého asistenta Pepy se svých
postav zhostili v podstatě podobným a ne příliš šťastným způsobem.
Jejich projev se omezuje na jedinou polohu frenetických optimistů zapálených
pro věc. Po většinu času ovšem u obou působí nepřesvědčivým a
křečovitým dojmem. Neměnný výraz navíc po několika minutách zákonitě
vede ke ztrátě divákovy pozornosti. Méně strojený přístup probleskuje
jen v několika okamžicích a je spíš smutnou připomínkou toho, že
inscenace nemusela působit dojmem televizní reklamy.
Slečna Abigail tak nakonec představuje hlavně promarněnou šanci.
S tím, jak se do extravagantních kostýmů převléká hlavní hrdinka, vás
neodbytně napadne, že celá inscenace byla převlečena do podobného
poutavého oblečku, který ovšem zůstal jen mlhavým příslibem. Téma samo
i neustálé povzbuzování ze strany obou protagonistů diváka neustále
udržují v napětí a naději, že teď už konečně propukne třeskutá
zábava, na kterou čeká. Při závěrečném potlesku ovšem nezbývá než
konstatovat, že Slečna Abigail většinu diváckých nadějí zmařila.
Divadlo U Hasičů
Ken Davenport a Sarah Saltzberg: Slečna Abigail
Režie: Lucie Poláčková
Kostýmy: Tatiana Kovaříková
Hrají: Jitka Asterová, Lukáš Pavlásek
Premiéra: 14. února 2012, psáno z představení
18. června 2012
Napsat komentář