Třeskutě zábavný vhled do hlavy
typického hospodského štamgasta přináší nejnovější inscenace
Rostislava Nováka a režisérského tandemu SKUTR. La Putyka velmi nezvyklým
způsobem pojí tanec, akrobacii a loutky dohromady se sportovními výkony
profesionálních sportovců. Divákům se naskýtá, pro dnešní české
divadlo velmi nekonvenční, ovšem tím atraktivnější, pohled do nočního
dění v typické české knajpě. To je předkládáno z pohledu výčepního
(Jiří Kohout) přes sklo oroseného půllitru, respektive vznášejících se
bublinek v něm.
Jedinečný tvar projektu je podle tvůrců sice částečně inspirován
francouzským novým cirkusem, ovšem během téměř dva roky tvajícího
zkoušení byli, podle slov Rostislava Nováka, vedeni především snahou
nekopírovat jej, a naopak se pokusit originální směr převést na české
reálie. Vznikl tak autentický tvar, který sami označují za „první
český pivní cirkus.”
Děj La Putyky není to, co je na inscenaci zásadní. Nicméně provádí
nás jím herec královéhradeckého divadla Drak Jiří Kohout v roli
vrchního. Začíná nespokojeným mrmláním na neukázněné hosty, pokračuje
familierními monology k divákům, a v opileckých fantaziích, pomyslně
snímaných jeho očima přes stěnu pivního půllitru, se konečně
rozehrává jiskřící koktejl všech zmíněných uměleckých směrů a
profesionálních výkonů účinkujících. Skvěle zvolená, spíše
konverzační expozice La Putyky dává Jiřímu Králíkovi šanci uplatnit
svůj vynikající improvizační talent. Publikum se baví, i když je nejprve
nerudný výčepní ustavičně uráží a pokouší se La Putyku zavřít,
ještě než se noční zábava pořádně rozjede. Díky velmi chytrému
stupňování, kdy se přes jízlivě vtipný úvod hospodského dostáváme
k prvním excelentním tanečním výkonům a nejroztodivnějším (a do
zhédnutí La Putyky pro mě osobně nepředstavitelným) pohybovým kouskům na
stole i pod ním v podání molitanem vycpaných štamgastů, se ovšem
postupně opravdu ocitáme v typické české putyce, která jakmile jednou
začne bavit, tak už bavit nepřestane. Za nespornou výhodu – oproti
reálné noci strávené v pohostinství – lze považovat skutečnost, že
z této návštěvy vás jednak hlava bolet nebude, a navíc zde nehrozí –
jako po konzumaci v obyčejné putyce – nevyhnutelná ztráta schopnosti a
chuti sledovat okolní svět. Naopak. Troufám si říct, že nová inscenace
Rosti Nováka a SKUTRu patří k takovým divadelním zážitkům, které vás
svou živelností zcela pohltí tak, že budete z představení odcházet
dostatečně nabití na několik celonočních pobytů v pohostinství
reálném.
Kromě toho, že zde vystupují profesionální tanečníci, září zde
i sportovci, konkrétně mistr bojového umění wu-shu (Petr Horníček) a
mistr ČR v akrobatických skocích na trampolíně (Petr Dejl). Právě
nevídané akrobatické výkony v letu dodávají La Putyce další rozměr.
Při uvedení v královéhradeckém divadle Drak, které je oproti tradiční
La Fabrice prostorem téměř čtvrtinovým, trnuli diváci, kteří
choreografii znali z předchozích uvedení v Praze, hrůzou. Zdálo se totiž
nemožné vměstnat celou obsáhlou scénografii včetně trampolíny a
veleskoků na ní do tak malého prostoru. Přesto ale, povedlo se. Navíc La
Putyka, uvedená v rámci festivalu Divadlo evropských regionů, vzbudila
takovou vlnu zájmu u publika, že byla kapacita sálu jistě dvakrát
překročena. Diváci se tlačili na každém volném milimetru čtverečním.
Herci příchozí do La Putyky, respektive na jeviště, uličkou podél sedadel
se tedy museli složitě prodírat hustým davem. Což ovšem nikterak nevadilo,
naopak to ještě umocňovalo atmosféru sounáležitosti všech v sále
přítomných. Stejně jako je tomu ve správné noční knajpě. Nikdo
z diváků neskrýval náklonnost k hercům, sportovcům a tanečníkům,
kteří na jevišti, částečně snad i díky výborné divácké kulise,
předváděli excelentní výkony. Při skocích na trampolíně
i akrobatických kouscích molitanem obézních štamgastů se celému sálu
tajil v malém prostoru Draku dech. Otázka diváků visela nad každým skokem
do několikametrové výšky, protože La Putyka, která premiérovala teprve
21. dubna, nebyla dosud na tak omezené ploše uvedena. Vše ovšem vycházelo
perfektně, a po téměř každé akrobatické sestavě nebo tanci publikum
vydatně aplaudovalo.
O hudební doprovod se v La Putyce stará uskupení Tros Discotekos ve
složení Vojtěch Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián. Hrají naživo a opět,
stejně jako je pohybová složka inscenace na české poměry velmi
netradiční, i po hudební stránce se zde divákům dostává velmi nezvyklé
speciality. Především je jí upravená odrhovačka „Když máš v chalupě
orchestrion, tak máš v chalupě orchestrion“ na sto způsobů. Celkově
ovšem nelze působení talentovaných muzikantů omezit pouze na tuto píseň,
jejich projev totiž kongeniálně srůstá dohromady s pohybovou energií
nasyceným divadelním počinem.
Nikdy by mne před zhlédnutím La Putyky nebylo napadlo, nakolik poetickým
prostředím je taková typicky česká hospoda. Inscenace předvádí ty
nejkrásnější z opileckých fantazií na realitu, která působí silou
omamné pohádky na diváky holdující pivu a veselí. Otázkou tedy je, jak
svět La Putyky, ve kterém neplatí fyzikální zákonitosti, přijmou
abstinenti. Těch ovšem mezi divadelními příznivci moc není, s čímž,
myslím si, tvůrci inscenace počítají. Abstinenti jej podle mě nemusí a
priori přijímat, stačí jim úplně vidět tento elektrizující divadelní
hostinec, a následně popravdě přiznat, že nic podobné než pobyt v La
Putyce ještě nikdy nezažili. Nehledě na nulovou hladinu alkoholu
v krvi.
Rostislav Novák a SKUTR uvádí
La Putyka aneb první český pivní cirkus
Koncepce a režie: Rostislav Novák, SKUTR a kolektiv
Hudba: Jan Maxián, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař
Scéna: Hynek Dřízhal a kolektiv
Kostýmy: Kristína Záveská
Hrají: Jiří Kohout, Petr Horníček, Jiří Weissmann, Lenka
Vágnerová, Pavel Mašek, Petr Dejl, Tereza Toběrná, Zbyněk Šporc,
Rostislav Novák, Anna Schmidtmaierová, Vojtěch Fülep
Premiéra: 21. 4. 2009 ve 20.00 v pražském prostoru La
Fabrika, psáno z uvedení 23. 6. 2009 v rámci festivalu Divadlo
evropských regionů v Divadle Drak v Hradeci Králové
Napsat komentář