Travestie Toma Stopparda paroduje ve svých dvou rovinách klasické
detektivní příběhy a la Agatha Christie a svět divadelních kritiků. Jsme
v divadle na divadle, v odříznutém Muldoonském panství kdesi v blatech
Anglie, kde se v oparu toulá šílený vrah a mezi diváky dva omšelí
pisálci, komentující jevištní i mimojevištní dění. „Ta slečna, co
přijde ve druhém obrazu, má mimo talentu i ladné křivky, takže ji koukej
zítra v kritice vyzdvihnout.“
© Michal Hloušek
Jak je u Stopparda zvykem, obě roviny se propojí: kritik zvedne zvonící
telefon-rekvizitu, aby vysvětlil své ženě, že s herečkou včera večeřel
jen pro udržení kontaktů, a sám se ocitá uprostřed detektivního
příběhu. Nakonec zůstanou oba kritici ležet na scéně zabiti postavami
detektivky. Tato koncepce je inscenátory poněkud okleštěná, bohužel ne ku
prospěchu věci. Ze dvou původních paralelních dějových linek vystupuje
parodický detektivní příběh na úkor postav kritiků, ze kterých se tak
stávají jen neplnohodnotní komentátoři dění, a jejich vpád do hraného
představení vyvolá v divákovi spíše zmatek než úsměv nad autorovým
důvtipem. Místo nabízeného scénického řešení (kdy za scénou
sestávající z kulis anglického venkovského sídla jak vystřiženého
z Poirota je zrcadlové fiktivní jeviště, ze kterého vidíme jen dvě
postavy kritiků) se režie rozhodla pro arénovou úpravu, přičemž rozsadila
dva pisatele do dvou protilehlých hledišť. Ze začátku zajímavé mísení
s diváky postupně znepřehledňovalo jejich dialogy a jejich vzdálenost byla
proti logice textu „až přijde, tak do tebe šťouchnu“. Překřikovali se
přes scénu, která připomínala spíše stísněný český obývák 50. let
než anglické letní panství, do něhož nezapadala ani růžová adidasová
kombinéza slečny Felicity.
Text hry se zdál zkrácený a možná i již zmiňovanou vzdáleností
zanikaly slovní hříčky a hravý jazyk hry, který chtěl být až příliš
okatě nahrazen gagy (nenadálá pohnutka jako svíjivá křeč, skočná jízda
vozíčkáře). Svým nasazením si ale herci snažili pozornost
dezorientovaných diváků udržet; výborné byly hlavně Lucie Polišenská a
Týna Průchová.
Můžu se zdát nevrlá a zaujatá jako kritici na zmiňovaném jevišti.
Jestli, tak jen proto, že vím, že kombinace Stoppard-DAMU-Dominik má na
víc, jak ostatně předvedli v brilantní inscenaci Na flámu.
Divadelní fakulta Akademie múzických umění, katedra činoherního
divadla
Tom Stoppard: Pravý inspektor Hound
Překlad: Dana Hábová
Režie: Šimon Dominik
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Karel Čapek
Kostýmy: Zuzana Mazáčová
Produkce: Nora Nesvadbová
Hrají: Ondřej Novák, Pavel Kryl, Lucie Polišenská, Ondřej Černý, Klára
Brtníková, Týna Průchová, Martin Severýn, Šárka Opršálková a Ladislav
Karda j.h.
Na piano doprovází: Jiří Nebesář j.h.
Psáno z reprízy 16. května 2009 od 16.30 uskutečněné během festivalu
ZLOMVAZ
Napsat komentář