V rámci cyklu Báječné léto s Michalem Vieweghem připravilo Švandovo
divadlo ve spolupráci se společností In film inscenaci Románu pro ženy.
Sáhnout po známé a oblíbené komedii se pro potřeby „prázdninové
divadelní sezóny“ jeví jako dobrý dramaturgický tah. Román pro ženy se
ovšem na divadelních prknech nijak skvěle nevyjímá a navíc bohužel
nepřekračuje hranice, které už předurčil stejnojmenný film režiséra
Filipa Renče.
Autory divadelní adaptace Vieweghova textu jsou Dodo Gombár a Martina
Kinská. To, co inscenaci škodí nejvíce, tedy klopýtání ve vleku
filmového zpracování, je bohužel založeno již v jejich dramatické
úpravě. Není zkrátka v silách divadla poutavě a přesvědčivě vměstnat
do jednoho večera příběh, který film zvládne mnoha záběry odprezentovat
za dvě hodinky, a především potom ne doslovně a stejnými výrazovými
prostředky. Mnoho scén, kterým přihlížíme, mohlo být zcela vynecháno.
Pro děj nejsou nikterak zásadní a budí dojem, že nebyly vyškrtnuty jen
z povinnosti, protože Renčův film je už zprofanovaný. I skalní
fanoušek – ve většině samozřejmě zastoupen v ženském rodě – by
ovšem ocenil, pokud by se v divadle setkal s oblíbeným příběhem
v novém hávu a vyprávěném trochu jinak. Pokud by byla přidána
i dostatečná dávka nové komiky, byl by Román pro ženy nenáročným, ale
dobrým letním pobavením. Jedinou větší změnou, která je divákovi
dopřána, je bohužel pouze to, že hrdinové vyrážejí místo na lyže
k moři.
Režisérská ruka Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla, už se
s množstvím nadbytečných výstupů mohla těžko vypořádat se ctí.
Výsledkem je dojem, že herci stráví přibližně stejnou dobu hraním, jako
přesouváním se v kulisách setmělého jeviště. Chvíli jsme na pláži,
v momentě se přemísťujeme do Lauřina pokoje a vzápětí sledujeme
krátký dialog v baru. Nekonečný kolotoč krátkých výstupů zachraňuje
alespoň to, že nemusí docházet k větším přestavbám kulis, které by
pauzy ještě prodloužily.
Hrbkovi se bohužel nepodařilo na jeviště přivést ani nové charaktery.
I v tomto ohledu inscenace většinou zůstává v područí filmu. Vrcholem
je téměř stoprocentní podobnost, a to překvapivě i vizuální, Laury
Markéty Stehlíkové. Na obranu Stehlíkové je nutné uvést, že
nepředvádí špatný herecký výkon, ale jako bychom viděli i slyšeli
Zuzanu Kanócz. Ani Ljubě Krbové a Jiřímu Langmajerovi se bohužel
nepodařilo předčit filmového Olivera a Lauřinu matku, ačkoliv jejich
projevy se už od předobrazu liší. Hvězdou divadelního Románu pro ženy je
naopak překvapivě Barbora Poláková, která se skvěle zhostila role Lauřiny
kamarádky Ingrid. Její postava je zároveň příkladem toho, jak bylo možné
celou inscenaci pojmout nově a svěžeji. Ingrid vnáší do děje nové
komické výstupy, které mají v naivně i protřele dívčím podání
Polákové u diváků velký ohlas. Proto na premiéře sklidila
nejhlasitější ovace.
Vieweghův Román pro ženy po úspěšném filmovém zpracování nemá na
divadelních prknech lehkou pozici. Tvůrčí tým inscenace ve Švandově
divadle bohužel nenaplnil očekávání nového zpracování a přidržel se
osvědčeného filmového pohledu Filipa Renče. Čerstvý vítr, který mohl
oprášit celý Vieweghův text, ovane scénu vždy pouze s příchodem Ingrid
Barbory Polákové. Po celou dobu se mohou dobře bavit pouze nekompromisní, a
tedy neobjektivní přívrženci Románu pro ženy, nebo ti, kdo se ještě
nesetkali ani s filmem, ani s knihou. Těch ovšem mnoho nebude a zbytek
diváků inscenace bohužel nenadchne.
Švandovo divadlo
Michal Viewegh: Román pro ženy
Scénář: Dodo Gombár a Martina Kinská
Režie: Daniel Hrbek
Scéna: Petr Masopust
Kostýmy: Katarína Hollá
Hrají: Jiří Langmajer, Ljuba Krbová, Markéta
Stehlíková, Barbora Poláková, Miroslav Hruška
Psáno z premiéry 20. června 2011
Napsat komentář