Jihoafričtí studenti herectví si na světovou premiéru své hry (jak
exkluzivní!) přivezli jen linoleovou plachtu na podlahu. V sále Husy na
provázku na ně čekal sál nabitý dychtivým festivalovým publikem
i hotová scéna. Ne, skutečně do dvaceti nebo kolikakilového limitu
zavazadel nenacpali ani okno a dveře, ošuntělé skříňky, ledničku
s rychlovarnou konvicí ani stohy zaprášených knih – vybavení
představující zázemí antikvariátu, který pojí i rozděluje čtyři
postavy autorského kusu Grega Homanna.
Will je filmař, kterému k naplnění jeho profese chybí už jen točit ty
filmy. Brit je podobně úspěšnou herečkou, která je příliš britská na
hraní v jihoafrickém filmu. Oba prodávají v opotřebovaném obchodě
s knihami, které nikoho nezajímají, kde se i jejich sny a plány
opotřebovávají, aniž by byly uskutečněny. Do jejich stereotypního a
zavedeného systému ale nastoupí Mohau (čti Mochau nebo Mou), energický
student manažerství černé pleti. Když spolu mluví, ze sympatického Willa
se vyklube zakomplexovaný rasista (podle sebe „well-meaning racist“) a
podle Brit byl fyzik Newton nějaký Němec a apartheid druhem prostituce v 80.
letech. Jediný Mohau se ukáže jako inteligentní člověk s budoucností
nezaprášenou předsudky.
Milostná scéna se
vyhrotí v ostrou a surovou hádku, kdy si Brit myslí, že hraní na domorodce
je součástí předehry.
První půlka představení je jak vystřižená z britského sitcomu
Blackbooks. S Mohauem se ale začnou vynořovat ryze jihoafrická (či
postkoloniální) témata a postupně se postav zmocní ať už britské
arogantní ignorantství (Brit), či předpojatost (Will nejdříve považuje
Mohau za žebráka). Mohau má bílé adoptivní rodiče a problém s tím má
jen jeho okolí. Brit nechápe, že černá pleť z něj nedělá divocha kmene
Zulu. 
Nepochopení ožilo naplno
v milostné scéně, která se vyhrotí v ostrou a surovou hádku, kdy si Brit
myslí, že hraní na domorodce je součástí předehry, a pokouší se
o africký tanec a Mohau na ni jen nevěřícně hledí v obleku se sladěnou
kravatou.
Překážkou ve
vnímání představení byla také špatně načasovaná hudba, která hercům
leckdy vstupovala do replik, a režisérova benevolentnost při práci
s jedním z herců.
Bohužel nebylo hercům místy rozumět, například ve zmíněné milostné
scéně, kdy byl dialog odříkán vleže do přivezeného linolea a už ve
druhé řadě nebylo vidět ani slyšet. Překážkou v porozumění byla také
špatně načasovaná hudba, která hercům leckdy vstupovala do replik, a
režisérova benevolentnost při práci s představitelem zlodějíčka Roba,
jehož nechal až příliš okatě přehrávat v porovnání s civilním
herectvím ostatních účinkujících. Z některých částí hlediště byli
vidět herci v zákulisí, a proto bychom se mohli ptát, proč na míru
dělaná scénografie využila jen necelou polovinu jeviště a připomínala
tak opravdu jen sitcomové kulisy.
Ačkoli googlemaps hlásí, že trasa (ani autem, ani pěšky) mezi
Johannesburgem (JAR) a Brnem (CZ) nenalezena, premiérové představení
Previously owned studentů Wits School of Arts svědčí
o opaku. Našli cestu jak do Brna, tak přes drobné nedostatky
i k divákům samým.
University of the Witwatersrand, Wits
School of Arts – Dramatic Arts
JOHANNESBURG, JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA
Greg Homann: Předchozí majitel
Režie: Greg Homann
Představení řídí: Thabo Kunutu
Hrají: Craig Wainwright, Lwando J. Mavi, Claire Gordon Webster, William
Harding
Psáno z reprízy 1. 4. 2009, která se odehrála v rámci festivalu
Setkání / Encounter
Napsat komentář