Zdá se, že činohra Národního divadla moravskoslezského si na scéně Divadla Jiřího Myrona v Ostravě v posledních sezonách oblíbila adaptace známých filmových kousků. Po Šakalích létech, Fantomovi z Morrisvillu nebo po Cabaretu tak diváci mohou navštívit představení Přelet nad kukaččím hnízdem. Toto dílo se spíše než jako kniha Kena Keseyho dostalo do povědomí díky známému pětioscarovému filmu Miloše Formana z roku 1975, v hlavní roli s Jackem Nicholsonem.
Uzavřený bílý sterilní prostor, několik obrovských modrých balonů na cvičení, které se musí neustále uklízet, uprostřed kniha na stížnosti a mikrofon, který slouží k hlášením. Zadními dveřmi většinou vchází sestra „kukačka“ Ratchedová. Ale může vejít i jinudy. Ve vypasované stříbrné uniformě, vždy vzpřímená, výraz obličeje přísný. V místnosti se pohybuje několik jejích svěřenců, prozatím mohou být v civilním oblečení. Ještě se ničím neprovinili, nebyl důvod ho odebrat. Atmosféra je tak zvláštně stísněná. Vysoký, mohutný indián neustále zametá podlahu.
Když přidělí do ústavu Randla Patricka McMurphyho, všem dojde, že tohle není úplně typický blázinec. Takzvaná skupinová, demokratická psychoterapie slouží k tomu, aby se do pacientů „klovalo a klovalo“. Aby se v nich navozovaly ty nejhorší psychické stavy.
McMurphy příjde a naruší všechna pravidla. Po dlouhé době v bláznech probudí znova jejich osobnosti. Ukáže jim, že to jde, být sám sebou. A že nemusí mluvit, jen když se přihlásí. Podle doktora společnost určuje, kdo je normální, a oni to musí respektovat. Celý příběh je jakoby nazírán pohledem podivného indiána, který údajně trpí schizofrenií a je hluchoněmý. McMurphymu se přesto podaří s indiánem komunikovat. Zajímavé je, že nevíme, zda je příběh skutečný, nebo se jedná pouze o nějaký schizoidní přelud blázna.
V hlavní roli McMurphyho vystupuje David Viktora. Postavu vytvořil tak, že je to především velký svůdník, který čeká, že díky předešlým úspěchům u žen srazí na kolena i sestru Ratchedovou. A zároveň je to v očích bláznů velký hrdina, který přinese do ústavu karty, peprmintové žvýkačky, zorganizuje mejdan i basketbalový zápas. Ani když má možnost utéct, nevyužije ji.
Výborní jsou také všichni „blázni“, zejména pak Petr Sýkora v roli nevinného panice Billyho, Martini Vladimíra Čapky, neustále pisklavě-směšným hlasem opakující slova dobře a blbec, a tichý, po celou dobu představení trpělivě přešlapující Ruckly Vladimíra Poláka.
U sestry Pavlíny Kafkové-Fišarové došlo podle mého názoru malinko k posunu. Působí až moc svůdně a sexy, a to i díky vypasovaným šatům a stříbrným lodičkám. V jejím hlase jako by chyběla zlost a zášť potřebná pro tuto postavu. Není úplně pochopitelné, proč se jí její svěřenci tolik bojí. Jako mnohem více odpudivou ženu ji představil Miloš Forman ve svém filmu.
Představení režíroval hostující režisér Pavel Šimák. Jeho inscenace nás nutí zamyslet se nad základními lidskými hodnotami, jako jsou radost ze života, sebevědomí, sebeúcta a možnost svobody. A nezapomeňte na slova sestry Ratchedové, které můžeme dát tentokrát za pravdu: „Každý si za svoje činy nese vlastní zodpovědnost.“
Ken Kesey – Dale Wasserman: Přelet nad kukaččím hnízdem
Překlad: Luděk Kárl
Úprava: Pavel Šimák, Klára Špičková
Režie: Pavel Šimák j.h.
Dramaturgie: Klára Špičková
Scéna: Pavel Borák j.h.
Kostýmy: Hana Kubešová j.h.
Hudba: Zdeněk Král j.h.
Premiéra 10. listopadu 2007 v Divadle Jiřího Myrona
Napsat komentář