Divadelní hra Toma Stopparda Pravý inspektor Hound je výzvou, to
bezesporu. Na českých divadelních prknech se objevila už několikrát, ale
nikdy nebylo z inscenace k pochopení vše, co do příběhu dramatik –
téměř až fanaticky – natěsnal. Jako by podle zkoušel inscenátory,
zdali se dokáží do látky dostatečně zamotat a ve výsledku ještě stále
vědět, jak z toho ven.
© Michal Hloušek
Divadlo začíná. První zvonění. Do publika vchází dva kritici, jeden
z nich je tu, aby napsal veskrze neobjektivní recenzi na svou mladičkou
milenku, ten druhý je záskok, zamindrákovaný mužíček, který píše
kritiky, jen když je hlavní pisatel novin indisponován. Vzápětí začíná
na jevišti detektivka, a to se vším všudy, jak se na tento žánr sluší a
patří: venkovské sídlo, hodně mlhy, prapodivná služebná, nečekaný
návštěvník, mrtvola, co jí čouhá z hrudního koše jídelní nůž, a ke
všemu si tu všichni navzájem slibují vraždu.
Stoppard nic a nikoho nešetří, utahuje si ze všeho a ze všech:
s nadhledem, ironií a sarkasmem dovádí svět detektivky ad absurdum, stejně
jako svět namyšlených a egoistických herců i podivínských divadelních
kritiků. A když se pak tyto veskrze sobecké a do sebe zahleděné světy
náhodou propojí, katastrofa je na spadnutí. A přežije ji jen ten
nejsilnější – v tomto případě mladý divadelní kritik, který se
neostýchá vzít svou kariéru do vlastních rukou a bezohledně si pročistit
cestu k vyšší pozici.
© Michal Hloušek
Text sám o sobě si říká o důmyslně vymyšlenou, funkční a
dodržovanou jevištní stylizaci, o jasný klíč, skrze který by se k němu
přistupovalo, který by jej po významu otevíral a postupně dávkoval.
Mají-li tuto stylizaci inscenátoři pojmenovanou – a tím pádem
podchycenou –, mohou si v rámci jejího naplnění, v rámci zvoleného
jazyka, dovolit téměř cokoliv: od zcizovacích momentů po vlastní
bláznivé vsuvky i případné vyšinuté improvizace nad rámec
příběhu.
Ve Studiu Řetízek, komorní scéně pražského DAMU, se pustili do
Stoppardova textu s vervou, seškrtali ho na padesátipětiminutovou inscenaci,
což si myslím, že je příliš razantní redukce – a tím spíše
v případě tak dobrého materiálu. Vše potom totiž začíná a končí
u příběhu, nabízející se možnosti hereckého vyhrání se či režijní
invence zůstávají povětšinou nevyužity, takže jde ve výsledku pouze
o parodii detektivky jako žánru, herci i kritici – a jejich překvapivý
vpád do děje – pozbývají najednou na dramatičnosti. Divák vlastně ani
nezaregistruje zvrat, který má nadejít v tom momentu, kdy jeden z pisálků
vstoupí do příběhu detektivky, a stane se tak nedobrovolně jejím aktérem.
A přitom tu jde o odkrytí struktury celku, o podstatu všeho
vraždění!
© Michal Hloušek
Intimní prostor Řetízku se pro podobné typy inscenací přímo nabízí.
Hraje se v koridoru, herci jsou divákovi na dosah, a ten má tak pocit, že
společně s nimi sedí v salonu velkolepého venkovského sídla. Výprava
ilustruje obecně vsugerovanou představu o podobě anglického venkova, je
vkusná, i když, soudím dle sebe, celkově by pomohlo více stylizace, a to
ve scénografii i kostýmech. Kromě toho není výprava celkově sjednocena
stylově, pletou se k sobě věci čistě realistické s naivně
stylizovanými.
Herci na poměrně malé ploše splňují základní charakteristiky svých
postav, investují do kusu maximum energie, nikdo nehraje napůl, avšak prostor
pro skutečné rozehrání, vykreslení charakterů, v inscenaci není. Vše se
odehraje tak rychle, že divák ani nemá možnost vstřebat něco jiného než
samotnou dějovou linku. Režisér Šimon Dominik často volí očekávané a
předvídatelné řešení situací, se vší vážností – tzn. větší
ironie by nevadila – jsou použity divadelní vtípky, který každý zná,
což je zkrátka škoda. Střílí se tak do prázdna kvalitní municí.
Absolventskému ročníku pražské DAMU fandím, hry Toma Stopparda mám
více než ráda, během festivalu ZLOMVAZ jsem se snažila být pozitivně
nahlížejícím divákem, ale u inscenace Pravý inspektor Hound se prostě
zůstalo někde na půl cesty a z toho se prostě ve výsledku nic extra
nevyklepe.
Jo a ještě: režisér představitele kritiků rozsadil, každý je na
jedné straně hracího prostoru, i když dle textu mají být sousedy
v hledišti. Nemám nic proti tomu, ale pak je na místě upravit text, aby
jeden druhému nesliboval, že ho například šťouchne.
Divadelní fakulta Akademie múzických umění, katedra činoherního
divadla
Tom Stoppard: Pravý inspektor Hound
Překlad: Dana Hábová
Režie: Šimon Dominik
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna: Karel Čapek
Kostýmy: Zuzana Mazáčová
Produkce: Nora Nesvadbová
Hrají: Ondřej Novák, Pavel Kryl, Lucie Polišenská, Ondřej Černý, Klára
Brtníková, Týna Průchová, Martin Severýn, Šárka Opršálková a Ladislav
Karda j.h.
Na piano doprovází: Jiří Nebesář j.h.
Psáno z reprízy 16. května 2009 od 16.30 uskutečněné během festivalu
ZLOMVAZ
Napsat komentář