Francouzský romantický námět, šermířské scény, galantní rytíři a
dámy v nesnázích. Téma, které se může zdát příliš starosvětské,
ale může také dobře zafungovat. Po divadelních jevištích (a nejen těch
českých) se co chvíli prohání Cyrano, bije se a předříkává
Kristiánovi své verše. Pozadu nezůstávají ani Tři mušketýři. Způsoby,
jak diváka známou látkou zaujmout, se různí a samozřejmě nejsou vždy
úspěšné. Možná dokonce ve většině případů. Přístup divadelního
uskupení CD2002 je ovšem vskutku originální. Svým Hrbáčem se snaží
hlediště unudit k smrti!
Pokud se těšíte na zamotaný příběh, zažijete zklamání hned
v prvních minutách inscenace. Ta totiž začíná čteným prologem, ve
kterém je divákovi neúprosně vyzrazena většina zápletky. Zapomeňte na
intenci a moment překvapení. Napětí? To je luxus, který vám scenárista
Václav Luks s režisérem Filipem Nuckollsem rozhodně nehodlají dopřát.
Místo aby byla zápletka vyjevována postupně, abyste postavy, jejich
charaktery a historii poznávali sami z jejich akce, vše je vám
naservírováno přímo pod nos a s nevyřčenou instrukcí: Hlavně
nepřemýšlet!
Po nemilosrdném počátečním útoku na divákovy dedukční schopnosti už
přichází pouze sladkobolná fraška ve stylu Ordinace v růžové zahradě.
V téměř 120 minutách se jen málokdy dočkáte osvěžujícího
odlehčení a ironické sebereflexe, které by příběh z přelomu 17. a
18. století posunuly o několik úrovní výš. Postavy bez jakékoliv
psychologie – v některých případech až komicky naivní a
černobílé – jsou omezeny na plochou a nepropracovanou akci. Následkem
toho se ironický a nevěřícný úsměv objevuje na tváři diváka většinou
při „závažných“ a „překvapivých“ scénách. V podstatě pak
vždy, kdykoliv promluví ultra naivka slečna Aurora, která na celé pojetí
doplácí nejvíce.
Hrbáč Paula Févala potřebuje švih, eleganci a v dnešní době také
vtip. Inscenace CD2002 mu nic z toho bohužel nedopřává. Z klasického
divadelního příběhu činí paperbackovou červenou knihovnu
o 20 stránkách nebo Fanfána Tulipána ve zběsile zrychleném tempu a
především bez grácie Gérarda Philipa! Přitom i podobné naivní
romantické příběhy mohou být dobré. Potřebují ale novou přidanou
hodnotu – nelehký cíl, jehož dosažení může nést sladké ovoce!
Otázka po přínosu této inscenace se bohužel nedá zodpovědět kladně.
Skutečnost, že na konci představení vám vytane na mysli jedině otázka:
„K čemu to celé bylo?“, dostatečně reprezentuje intelektuální
agónii, ve které se budete po zhlédnutí nacházet. Hrbáč divadelního
uskupení CD2002 zaujme možná přívržence historického šermu. (Otevřeně
přiznávám, že inovativnost oslavované šermířské Neversovy finty nejsem
schopná laickým okem docenit.) Dobře by se vyjímal jako zpestření letního
programu na nádvoří některého hradu. Na scéně Divadla v Celetné ovšem
působí víc než prázdně!
CD2002 (Divadlo v Celetné)
Paul Féval: Hrbáč
Scénář: Václav Luks
Režie: Filip Nuckolls
Dramaturgie: Vladimír Čepek
Scéna: Václav Luks a Filip Nuckolls
Kostýmy: Vladimíra Fomínová
Hudba: Tomáš Kořének
Hrají: Ernesto Čekan / Vilém Udatný, Marcela Holubcová
/ Ilona Svobodová, Anna Fišerová / Anna Hrnečková, Petr Lněnička / Jan
Zadražil, Libor Jeník / Josef Zýka, Robert Jašków / Zdeněk Velen, Martin
Jurajda / Tomáš Karger, Prokop Lagner / Radek Suchý, Luděk Malý / Ondřej
Chrástecký, Josef Macek / Rostislav Sýkora, Martin Zběžek / Stanislav
Veselý
Premiéra: 13. 9. 2011, psáno z 1. premiéry
Napsat komentář