Divadlo Petra Bezruče představilo v Praze svou programovou novinku. Román
Na Větrné hůrce Emily Brontëové, jehož název je také často překládán
jako Bouřlivé výšiny, je klasikou britské literatury. V Ostravě se
mimořádným způsobem podařilo v divadelní adaptaci propojit poetiku
romantismu se současným jazykem. Výsledkem je inscenace, kterou budete se
zaujetím sledovat do poslední vteřiny. Rozhodně si ji nenechte ujít.
Emily Brontëová ve Větrné hůrce stvořila romantického hrdinu se vším
všudy – emocemi přetékajícího, nevyrovnaného a ze společnosti
vyloučeného. Heathcliff je sirotek, který se na panství Kateřiny a
Hindleyho dostává v dětství díky dobrosrdečnosti jejich otce. Ačkoliv
s nimi vyrůstá jako sourozenec, jeho vpád nakonec tragicky zamíchá životy
jich všech včetně další ještě nenarozené generace. K tomu všemu
britské exteriéry osamocené panské usedlosti obklopené nevlídným
počasím a mlžným oparem.
V režii Jana Mikuláška a dramaturgii Marty Ljubkové vznikla inscenace,
v níž se původní text vyprávění lehce snoubí s aktuálním jazykem
přímých promluv jednotlivých hrdinů. Role vypravěče se organicky
přelévá z jedné postavy na druhou. Fragmenty původního textu inscenaci
nijak nenarušují, protože se jich ujímají postavy, jichž se jevištní
akce právě netýká. Zároveň není ani potřeba opouštět jeviště,
vypravěč pouze poodstoupí k mikrofonu umístěnému na jedné jeho straně.
Toto řešení nabízí možnost nahlížet na inscenaci ve více vrstvách, ale
především se v něm nenásilným způsobem setkává poetika romantického
románu a aktuálního jazyka. Most mezi původním textem a současným slovem,
který se Mikuláškovi podařilo vytvořit, působí vůči dílu Brontëové
neuvěřitelně svěže a zároveň přenáší na současné jeviště jeho
lehce magickou temnou atmosféru, aniž by ustrnul v neaktuálním
přehrávání.
Mikulášek ale s jevištní akcí pracuje osobitě i v dalších
momentech. Na scéně vytváří několik příběhů zároveň, z nichž vždy
některý akcentuje, ale nutně nezastavuje ty další. Mikuláškovy postavy
žijí v paralelních mikrosvětech, mezi kterými volně proplouvají.
Inscenace zároveň jevištní akci výrazně stylizuje se zachováním její
naprosté srozumitelnosti. Scéna, v níž se Heathcliff a Edgar přetahují
o Kateřinu a svádějí ji prostřednictvím jablka v jejích ústech,
dokládá, že přístup, který se nebojí položit na divákova bedra trochu
nároků na vnímání, přináší výraznou zkratku a přitom nahlíží na
dřeň příběhu. Sevřený tvar, který inscenace nabývá (je uváděna bez
přestávky), prospívá i udržení vypjaté atmosféry.
Kromě tradičního jablka se na jinak výrazně neměnné scéně, která
představuje neosobní a blíže nedefinovaný pokoj, objevují také další
symboly. Někdy tradiční, jako jablka a káči, jindy moderní, jako fény. Na
jevišti je jich po celou dobu inscenace stále plno, a jejich použití tak
působí velmi přirozeným dojmem. Neagresivní scénografie jim dává
vyniknout, stejně jako funkčnímu využívání rekvizit – krásnou
ukázkou je Hindleyho příjezd a proměna jeho kufru v otevřený hrob.
Na hereckých výkonech je vidět, že soubor ostravského Divadla Petra
Bezruče si s ideami Jana Mikuláška dobře rozumí. Tomáš Dastlík modeluje
uzavřený, nečitelný charakter Heathcliffa všemi prostředky. Chůzí
počínaje a mimikou konče. Zároveň se mu daří vystihnout dva póly,
v jakých Heathcliffa vnímá jeho okolí – přitažlivou zranitelnost,
která dojímá Kateřinu, i stále více probleskující chladnokrevnost,
která provokuje Hindleyho. Klasickou rozervanost romantismu překládá do
roviny, při níž v závěru tuhne krev, ale je dnes podstatně
stravitelnější. Srdečnou, odvážnou a nebezpečnou Kateřinu ztvárňuje
Sylvie Krupanská. Její výkon přesně odhaluje, jak postavám románu Emily
Brontëové napomáhá méně fatální a v některých okamžicích dokonce
hravý výraz. Její Kateřina, ačkoliv žertující, odkrývá víc než
dřív. Také to, že brutalitou se někdy dokáže vyrovnat Heathcliffovi.
A členitějšího pojetí se dostalo také Isabele. Naivní a upjatá
slečinka v podání Terezy Vilišové přináší v druhé části inscenace
velký dramatický charakter.
Divadlo Petra Bezruče se může pochlubit výjimečně podařenou
inscenací, která potěší originálním a přitom ohleduplným přístupem ke
klasické románové předloze. Vzhledem k tomu, že podařenou režijní
koncepci doplňují také výborné herecké výkony, není co řešit.
Budete-li mít cestu do Ostravy, nebo Bezruče zastihnete při některém
dalším hostování, neváhejte!
Divadlo Petra Bezruče
Emily Brontëová: Na Větrné hůrce
Dramatizace: Jan Mikulášek, Marta Ljubková
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Marta Ljubková
Výprava: Marek Cpin
Hrají: Tomáš Dastlík, Sylvie Krupanská, Lukáš
Melník, Ondřej Brett, Tereza Vilišová, Kateřina Krejčí, Dušan Urban
Premiéra: 3. února 2012, psáno z představení
4. dubna 2012
Napsat komentář