Jeviště pražského Divadla Komedie se ve středu 28. května stalo
svědkem předávání ceny Marka Ravenhilla inscenaci Můj romantický
příběh. Ocenění je udíleno českým divadlům již po čtvrté za počin
v oblasti inscenování současné dramatiky. Abychom byli přesnější, za
inscenace textů, které vznikly v posledních 10 letech. Cenu v tradiční
podobě kožichu, tentokrát originálně vytvořeného z papírového
kartónu, si za rok 2013 přímo z rukou britského dramatika, jehož jméno
ocenění nese, převzal režisér Daniel Špinar. Nutno dodat, že jeho
inscenaci je těžké si nezamilovat. Okouzluje nejen na domácí scéně
v ostravském Divadle Petra Bezruče, ale často hostuje také na jiných
jevištích. Tentokrát po udělení ceny bavila diváky v pražském Divadle
Komedie a sklízela dlouhý a zasloužený aplaus.
Můj romantický příběh rozehrává téma, které má v dnešní době
velký potenciál přitáhnout početnou skupinu diváků. Groteskně
traumatizující peripetie single třicátníků, kteří jsou navenek
spokojení se svými životy, ale uvnitř jsou pořád nejistým teenagerem,
který by chtěl, ale neví co, už mnohokrát vtrhly na filmové plátno a
sklízely úspěchy. Skotský dramatik D. C. Jackson „romantické“ tápání
takových hrdinů přivedl na divadelní prkna a v bezručovské inscenaci to
byla jednoznačně správná volba. Chvílemi kluk a holka, chvílemi muž a
žena. Zkrátka Amy a Tom, to jsou hlavní hrdinové Jacksonova textu. To, že
to nebudou mít úplně jednoduché, je jasné už předem. Jackson vypráví
o tom, že začátek vztahu nemusí vždycky zářit jasnými barvami. Někdy
může být trapný a směšný, někdy klameme před ostatními a někdy
klameme i sami sebe. Z toho všeho ale nakonec může být vztah.
V prvních dvou dějstvích sledujeme setkání hlavních hrdinů nejprve
z pohledu Toma a poté očima Amy. I když v případě podobného postupu
často hrozí riziko, že opakující se text začne otupovat pozornost,
inscenace Daniela Špinara k tomu divákovi nedá nejmenší příležitost.
Nejenže je každá z částí obohacena retrospektivními vsuvkami
z dospívání obou hrdinů, ale navíc se podobný text hereckým projevem
liší natolik, že v divákovi hravě vytváří dojem, jako by sledoval
úplně jiné scény. Romantický příběh v režii Daniela Špinara je totiž
důkazem par excellence toho, že úsporný přístup, a to nejen režijní,
obohacuje výsledný divadelní tvar, cizeluje herecký projev a nakonec
nabízí i intenzivnější spojení s divákem. Špinarova inscenace je pak
ukázkou výsledku šťastného setkání celého tvůrčího týmu.
Režijně-dramaturgická úprava, která si na jevišti vystačí s pěti
herci, po celou dobu neměnná scéna, která nabízí jen velmi neurčité, ale
o to funkčnější kulisy, to vše napomáhá tomu, že každé slovo a
každé gesto využívá naplno svůj prostor a získává na účinnosti. Ve
skutečnosti nezáleží na tom, jestli se ocitáme zrovna v kanceláři nebo
v bytě některého z hrdinů, opravdu důležitá je jen herecká akce.
Inscenace dokáže přenést diváka na jiné místo i do jiné doby jen
pouhým gestem a nepotřebuje k tomu berličku v podobě početných rekvizit
nebo zástupu herců. Úsporný přístup oprávněně spoléhající na
divákovu představivost tak zachovává přirozenou, až intimní atmosféru,
která snadno vytváří most mezi jevištěm a hledištěm a umocňuje také
rozdílný emoční náboj první a druhé poloviny inscenace.
Samostatnou stránkou jsou v případě ostravské inscenace herecké
projevy Ondřeje Bretta a Terezy Vilišové, která za roli Amy obdržela cenu
Alfréda Radoka a cenu Thálie. I když už jmenovaná ocenění jsou sama
o sobě vypovídající, není možné neuvést alespoň několik slov.
Vilišová i Brett předvádějí po celou dobu strhující vyrovnané výkony.
Zvládají skvěle přechody v čase i prostoru, vnitřní monologické glosy
směřované k publiku i představování dalších vedlejších rolí.
Všechno navíc s lehkostí, která ještě umocňuje přirozenost jejich
projevů i organické pojetí samotné inscenace. Můj romantický příběh
s jejich hereckými výkony získal pomyslnou třešničku na dortu v podobě
dokonalé komunikace s divákem, který z divadla odchází s pocitem, jako
by mu své zoufalecké milostné pokusy nevyprávěli herci, ale dobří
přátelé po práci u skleničky.
Můj romantický příběh je zábavnou podívanou, skvělou divadelní
inscenací a navrch nabízí ochutnávku poutavého tématu: Jak nás vidí
ostatní? A jak vidíme sami sebe?
Divadlo Petra Bezruče
D. C. Jackson: Můj romantický příběh
Překlad: Jakub Škorpil
Režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Výprava: Lucia Škandíková
Hrají: Ondřej Brett, Tereza Vilišová, Sylvie Krupanská,
Lukáš Melník / Albert Čuba, Markéta Haroková
Premiéra: 27. září 2013, psáno z představení
28. 5. 2014
Napsat komentář