Divadlo v Celetné se rozhodlo rozšířit pole své působnosti a věnovat
nedělní představení Kašparu především dětem. Malí diváci mohou od
poloviny ledna chodit na světovou premiéru generacemi oblíbených
Mikulášových patálií. Že to byl krok dramaturgicky úspěšný,
dosvědčují nejen představení vyprodaná na dlouho dopředu, ale
především smějící se děti odcházející z divadla se slovy: „Škoda,
že už to skončilo.“
Francouzská knižní předloha Le Petit Nicolas, jejímž autorem je René
Goscinny, zažívá v posledních letech obrodu. U nás k ní přispělo
vydání několika nových příběhů, celosvětově potom film Laurenta
Tirarda, který se na plátnech kin objevil v roce 2009. Mikulášovy patálie
ale samozřejmě nejsou lákadlem pouze pro dnešní školáky. Jeho knižní
dobrodružství, poprvé u nás vydávaná v 80. letech, vstoupila do života
už několika generací. Uličnický, ale ve skutečnosti poctivý Mikuláš,
jedlík Vendelín, šprt Celestýn, rváč Albín, vejtaha Augustýn a
potížista Kryšpín tak mohou být dětskou zábavou i sentimentální
vzpomínkou pro dospělé.
Trefou do černého je pro Kašparova Mikuláše scénografie Pavla Kodedy a
hudba Dana Fikejze. Kulisy si vystačí s několika školními lavicemi a
nápaditým systémem ilustrací, které se obrací jako listy v knize. Tato
koncepce citlivě a uceleně navazuje na jednoduché původní ilustrace
karikaturisty Jeana-Jacquesa Sempého. Mikuláše znalý divák je tedy hned
v obraze a velkým plusem je i to, že změna scény je možná během
několika vteřin, takže ani děti nemají prostor pro ztrátu pozornosti.
V případech, kdy jsou kulisy originálně a s vtipem využity také
režijně, jako je tomu např. v koupelnové scéně, se jedná
o nejsilnější okamžiky celé inscenace a nesmějí se pouze děti. Hudební
motiv zřetelně odkazuje k Francii 50. let a výrazně tak napomáhá
vytvořit vlídnou atmosféru celé inscenace.
Přesto mohou Mikulášovy patálie na dospělého diváka působit
v některých okamžicích rozpačitě. Inscenace je složena z několika
příběhů, kterým ovšem chybí spojující dějová linka. Červená nit,
která by se nenápadně táhla jednotlivými epizodami a dala by jim tak
ještě další rozměr. V dané podobě některé scény, jako např.
kouření doutníků, působí nehotově, mnohdy uspěchaně a zdaleka
nevyužívají svůj komediální potenciál. V mnoha situacích se na
dospělého diváka naopak nezapomíná. V textu jsou autorem nenápadně
vloženy vtipy a glosy „pro rodiče“. Zastřešující téma by scény
logicky motivovalo a pomohlo by i rozvinutí jejich komediálního aspektu.
Naopak silnou stránkou režie Filipa Nuckollse jsou momenty, kdy se
především v postavě Mikuláše jasně obrací ke knižní předloze.
Mikuláš stále působí jako vypravěč příběhů. Na několik okamžiků se
vytrhává z dění, obrací se k divákovi a překotným vyprávěním,
které evokuje v knize použitá nekonečná dětská souvětí, ho zasvěcuje
do probíhajícího děje. To, že si účinkování užívají všichni
zúčastnění herci, je zřejmé na první pohled. Proměna v dětské hrdiny,
kteří nepřetržitě přemýšlí o kdejaké klukovině, se podařila všem
bez výjimky. Úsměv na rtech vyvolá už jen příchod partičky šesti
kamarádů v barevných podkolenkách, kteří se třesou strachy před
lékařskou prohlídkou.
Pro dospělého diváka mají Mikulášovy patálie v Celetné zřetelné
nedostatky. Na druhou stranu děti, kterých je v hledišti jasná převaha, se
po celou dobu baví skvěle. Pokud tedy chcete vzít své ratolesti do divadla
za vlídnou zábavou, neváhejte. Pokud budete sentimentálně vzpomínat na
vlastní dětství s Mikulášovými patáliemi, pravděpodobně také nebudete
zklamáni. Pokud by ovšem Kašpar měl ambici přilákat i samotného
dospělého diváka a nabídnout mu plnohodnotnou zábavu, musel by na inscenaci
ještě zapracovat.
Divadlo v Celetné
René Goscinny: Mikulášovy patálie
Režie: Filip Nuckolls
Dramaturgie: Lenka Bočková
Scéna: Pavel Kodeda
Kostýmy: Jan C. Löbl
Hudba: Dan Fikejz
Hrají: Matouš Ruml, Petr Lněnička, Lukáš Jůza,
Václav Jakoubek, Zdeněk Charvát, Marek Němec, Milena Steinmasslová, Pavel
Lagner
Premiéra: 15. ledna 2012, psáno z představení
29. ledna 2012
Napsat komentář