Mayenburgova Tvář v plameni ve vršovickém HarOldu

Skupina Oldstars připravila skutečně aktuální inscenaci. Jak pro
všechny vyznavače emo stylu, tak pro všechny ty, kteří mají chuť něco
podpálit. Po několika letech opětovně sáhla v režii Tomáše Staňka
k textu Mariuse von Mayenburga „Tvář v plameni“. Text nastudovali již
před několika lety, a coby teenagerskou výpověď ho uvedli v pražském
klubu Mlejn. Tehdy měl skandální text o mladém pyromanovi Kurtovi, který
má kromě problémů s rodinou, se světem a sám se sebou také poměr se
svou sestrou, značný úspěch.

Jen málokterý text docela přesně (a dost často i brutálně)
reflektuje, co se teenagerům honí hlavou. Po letech je zajímavé sledovat,
jak herci vyrostli a dospěli a jak se se svými mladistvými postavami
vyrovnali. „Tehdy to byla hra skutečně o nich, byla pro ně autentická,
dnes už je pro herce skoro zajímavější hrát jejich rodiče,“ říká
o inscenaci Tomáš Staněk.

Tvář v plameni je příběhem mladého Kurta, který se bůhvíproč baví
tím, že zapaluje, na co přijde. Svou obsesi dožene tak daleko, že už není
většího experta na hořlaviny a výbušniny, než je on, a v ohrožení je
minimálně půlka Berlína. Do svého koníčka zainteresuje postupně i svou
mírně šílenou sestru Olgu, se kterou ještě navíc prožije svůj první
sexuální zážitek. Šmíruje ji, dotýká se jí, zkoumá její tělo, a
nakonec se s ní i vyspí. Ale pořád je to jeho sestra. Vše se děje tiše
pod peřinou, rodiče (byť mají podezření, že se něco děje) to
nekomentují a neřeší, nebo to alespoň předstírají. Problém nastane,
když si Olga přivede domů přítele Pavla, který mluví jen o motorkách, a
navíc si velmi padne do oka s otcem. V Pavlovi sice Olga najde oporu, ale
pořád v hloubi duše myslí na Kurta, začne jím být skutečně
fascinována. A Kurt navíc Pavla nesnáší. Situace se vyhrotí pod vlivem
Kurtova pyromanství, které si už neklade žádné meze, a neschopnosti
rodičů věc nějak radikálně řešit – Kurt je převezen na venkov a Olga
se tváří, že je ve vztahu s Pavlem vše v pořádku – přesvědčí
o tom i rodiče, ale sama moc dobře ví, že je to přesně naopak. Vše se
pomalu, ale jistě rozpadá, a nakonec končí v jednom velkém plameni.

Podstatnou devízou inscenace jsou především herecké výkony. Tomáši
Kotrbovi (v alternaci s Jiřím Konvalinkou) Kurta baštíme od začátku,
nepochybně by jeho zvrácené alter ego bylo přesně takové. Kdyby se tvůrci
pokusili o určitou stylizaci do „emo“ teenagera, k němuž má Kurt
z dnešního pohledu nejblíže, bylo by to už moc. Tomáš Kotrba
nepotřebuje mít černé vlasy, patku a řezat se žiletkami. Herci stačí
mít na sobě pouze velké boxerky, nepřítomný výraz, záchod a mikrofon a
dokáže úplně vše. Jeho sestru Olgu hraje Madla Rutová (alternace Aška
Luhanová) – a platí pro ni to samé v bledě modrém. V očích jí
svítí dva plameny, jakási nepochopitelná touha po něčem, co zjevně ani
sama není s to pojmenovat, to celé v nepřítomném výrazu, jako by už od
narození existovala mimo tento svět. A přesto na tváři záhadný a velmi
dráždivý úsměv. Uhrančivá bytost. Motorkářem Pavlem je Martin
„Steve“ Luhan, který si svého burana v kožené bundě vyloženě
užívá. Je nad věcí, celkem v pohodě a je to právě on, kdo je zdrojem
onoho suchého humoru v inscenaci. Ne, že by celou věc komentoval, spíše ze
sebe dělá ještě většího blbce, než je. Ale zároveň je to asi jediná
normální postava na jevišti. A pak jsou tu ještě rodiče. Otec (Matěj
Morávek, alternace Mirek Beránek), začtený do novin, neochotný cokoli
řešit a objevující v Pavlovi „staré dobré časy“, a starostlivá
matka (Anče Řezníčková), která své děti tak přehnaně miluje, že jim
vlastně vůbec nerozumí. Dohromady je to model zdánlivě všední, ale
tragické rodiny. Baví nás, protože se v ní v mnohém poznáváme.

Tomáš Staněk zvolil pro vícevrstevnaté vyprávění textu filmové
střihy. Poradil si tak i s celkovou scénografií v malém prostoru Harolda.
Světlem jsou odděleny jednotlivé pasáže a niterné promluvy Kurta a Olgy
u mikrofonů. Chvíli jsme v nich mimo čas a prostor (například když nám
Kurt hned ze začátku sdělí, že si pamatuje svůj vlastní porod) a hned se
zase vracíme do reality – například k jídelnímu stolu, okolo něhož
celá rodina sedí, aniž by si byla ochotna říct jediné slovo. A když si
ho řekne, je z toho nějaký průšvih. Dominantou scény je bílý závěs,
za nímž se skrývá záchodová mísa, na níž Kurt rád tráví většinu
svého času. Zde je pouze sám se sebou a odsud (občas) může šmírovat svou
sestru. A potom s ní vleze do jedné postele, kde se přímo před zraky
diváků dějí neuvěřitelné věci.

Tvář v plameni je kontaktní inscenace, divák vše sleduje asi
s půlmetrovým odstupem a daří se ho velmi dobře vtáhnout do děje. O to
zajímavější jsou potom jeho spontánní reakce. A z určitých úhlů
(které raději nebudeme prozrazovat) si přijde i na své, když se Olga nebo
Kurt převlékají či spolu zalezou pod peřinu. Nehraje se tu s žádnými
náznaky, jde se docela tvrdě na věc. Tím spíš inscenace (stejně jako
před lety) provokuje a funguje. A o to větší zážitek to potom pro
diváka je.

Zhlédl jsem obě verze této inscenace a nelze říct, ani s odstupem těch
několika let, která z nich byla lepší. Ta první působila více
autenticky, druhá je pak zajímavá pro sarkastický nadhled a závažnost
tématu. Ztuhlého úsměvu na rtech se jen tak nezbavíte.

OLDstars, umělecká skupina, Praha
Marius von Mayenburg: Tvář v plameni

Hudba: Matěj Křístek
Výprava: Jakub Štěpán
Překlad: Jiří Balvín
Úprava a režie: Tomáš Staněk

Hrají: Kurt: Tomáš Kotrba / Jiří Konvalinka
Olga: Aška Luhanová / Magdalena Rutová
Matka: Lenka Kohoutová / Anče Řezníčková
Otec: Jaromír Beránek / Matěj Jan Morávek
Pavel: Martin Steve Luhan

Premiéra: 27. listopadu 2009 v pražském HarOldu