Brány letních divadelních scén jsou již otevřeny dokořán a lákají
na příjemně strávené večery pod širým nebem. Letní scéna Divadla
Ungelt do svého repertoáru letos jako novinku zařadila konverzační komedii
Sklenice vody Eugena Scribea. Diváky by k inscenaci mělo přitáhnout
především herecké trio Zlata Adamovská, Chantal Poullain a Petr
Štěpánek. Bohužel ovšem ani silné obsazení nedokáže skrýt, že na
Novém Světě se letos jedná především o nenáročnou zábavu.
Sklenice vody je nejznámější hrou velmi plodného francouzského
dramatika a libretisty první poloviny 19. století. Text předkládá
tradiční scénář, v němž je zdánlivě nevýznamná situace příčinou
řady nečekaných zvratů, vtipných dialogů a velkých důsledků. Sklenice
vody, odehrávající se na královském dvoře, rozvíjí dějovou linku na
dvou úrovních. V té první se jedná o příběh mladé lásky ohrožené
intrikami, ve druhé potom o politické úskoky a pletichaření.
Právě tento motiv, vhodně uchopený, by mohl textu přinést kýženou
aktualizaci. Ladění inscenace režiséra Petra Novotného ovšem, soudě dle
výsledku, ovlivnila spíše skutečnost, že vznikla výhradně pro letní
scénu a v tradičních prostorách Ungeltu uváděna nebude. Snaha o letní
odpočinkovou zábavu ovšem zbytečně zmařila potenciál, který text pro
současnost přinášel. Boj o moc režie zasadila do kontextu lehkovážného
vtipkování, v němž jde vždy až příliš prvoplánově o to, aby se
divák pobavil. Dravost a zlomyslnost, které mohly být v případě
některých postav akcentovány, byly nahrazeny bonvivánskými maskami, které
svou smířlivostí směřují spíš než ke společenské a politické satiře
k bezelstnosti dětské pohádky. Novotný k textu přistoupil se zručností
a inscenace především ve druhé části plyne v příjemně svižném tempu.
Po celou dobu je ovšem provázena dojmem, že postrádá jakýkoliv inovativní
režijní přístup.
Pozornost si tak drží především herecké výkony ústřední trojice
postav. Hédonický hrabě Petra Štěpánka a lstivá vévodkyně Zlaty
Adamovské by v odvážnějším režijním pojetí byli velmi působivou,
ideálně obsazenou dvojicí. Omezený manévrovací prostor nijak nesnížil
jejich výkony, ale ubral na zajímavosti samotným charakterům. Většinu
osvěžujícího vtipu potom do inscenace přináší Chantal Poullain.
Adamovské, Štěpánkovi i Poullain se sice podařilo vtisknout svým
postavám maximum výrazu, ale na prolomení celkového dojmu inscenace to
nestačilo.
Dvojice jejich mladších kolegů – Filip Tomsa a Jana Malá – se potom
bohužel více než uvedené trio ocitla ve vleku režijního záměru. Naivita
a přehnaná gesta poručíka a slečny Abigail snad mají odkazovat
k původnímu vaudevillu, ale pro současného diváka jsou bez jakékoliv
zajímavosti a kouzla.
Bylo by ovšem nespravedlivé vytvořit dojem, že Sklenice vody na
hradčanském Novém Světě je špatnou inscenací. Jejím problémem je
především to, že se nepokusila nabídnuté téma zpracovat do hloubky a
naopak se sklouzla na vlně příliš snadné zábavy. Na druhou stranu ovšem
staví na dobře řemeslně odvedené režijní i herecké práci, a pokud
zatoužíte po nekomplikované zábavě, večer se Sklenicí vody si náramně
užijete. Pokud ovšem budete hledat inovativní nástavbu klasického textu,
Sklenice vody na vás pod nálepkou zábavy pravděpodobně zapůsobí
zbytečně prázdně.
Letní scéna Divadla Ungelt
Eugene Scribe: Sklenice vody
Překlad: Eva Bezděková
Úprava: Věra Mašková
Režie: Petr Novotný
Scéna a kostýmy: Alena Schäferová
Hrají: Zlata Adamovská, Petr Štěpánek, Chantal
Poullain, Filip Tomsa, Jana Malá
Premiéra: 24. června 2012, psáno z představení
9. července 2012
Napsat komentář