S obnovenou premiérou inscenace Mad cup of tea se návštěvníkům divadelního festivalu Letní Letná představila divadelní skupina Krepsko. Sympatická česko-finská trupa zaměřuje dlouhodobě svoji pozornost k široké škále převážně okrajových divadelních žánrů, jež šikovným způsobem synkretizuje do netradiční formy, balancující někde mezi novým cirkusem a absurdním divadlem. Obnovené představení, které přivezli na Letnou, se z jejich repertoáru asi nejvíce blíží tradiční cirkusové podívané, plné klaunských a artistických čísel. Nebyl by to ovšem nový cirkus a nebylo by to Krepsko, kdyby tyto postupy nebyly využity k rozvíjení bytostně dramatického rámce.
Ústřední a možná až příliš dominující postavou inscenace je melancholicky zasněná dívka Linney Happonen. Duchem v oblacích ranní mlhy, tělem na zavěšeném bicyklu a visuté hrazdě, marně bojuje s roztržitostí roztomilého kavárníka, který jí neustále a na mnoho způsobů servíruje šálek čaje. Kouzelné eskapády s křehkou čajovou keramikou, z nichž nejvíce vyniká Linneino tango na maličkých šálcích, stojí ovšem v dráždivém protikladu k latentně přítomné katastrofě. Na začátek a na konec představení totiž včleňuje Krepsko dva něžně kruté obrazy dívčiny smrti, jež nezávaznou cirkusovou podívanou posouvají směrem k symbolické hádance. Jako by šlo o naprosté zastavení času, v němž se spíše než skutečné události promítají před divákem neuspořádané vzpomínky na šťastné časy, jež odešly spolu s posmutnělou akrobatkou. Takovou interpretaci podporuje také „jízda“ obou hereckých představitelů na nepohybujícím se zavěšeném kole. V hektickém tempu na něm v úvodu „přijíždí“ dívka, na závěr na něm pozpátku „odjíždí“ kavárník, který jako by touto snahou vyjadřoval touhu po ztracené přítelkyni a zároveň němým gestem demonstroval princip vzpomínání jako takový.
Vše by se tedy mohlo jevit jako poněkud depresivní smutnění nad dávno ztraceným světem. Na konci inscenace ovšem svítí blikotavé světlo, které se kavárníkovi daří usilovným šlapáním rozsvěcet. Lampa svítí dopředu, a tak jako by pointou celé inscenace byla myšlenka, že skrze reflexi minulosti si lze posvítit do časů budoucích.
Nerad bych touto recenzí vyvolal dojem, že Mad cup of tea je nějakým přeintelektualizovaným rébusem pro hloubavé povahy. Představení funguje šťastným způsobem na více rovinách, a tak může být pro jednoho úvahou nad procesem vzpomínání, pro druhého poetickým popisem vztahu mezi emocionálně založenou ženou a poněkud přízemním mužem, s klidným srdcem ho však můžete považovat pouze za poutavý sled akrobatických čísel a komických gagů, podtržených nepřetržitým hudebním doprovodem tří muzikantů, hrajících k žánrové směsi žánrovou směs.
Napsat komentář