Volné zpracování Tonky Šibenice v DISKU do podoby divadelně-počítačové hry, které uvedla Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU jako třetí absolventskou inscenaci 4. ročníku, rozhodně stojí za to vidět. Deset vyvolených herců – hráčů – bojuje nejdříve o své postavy, poté o svůj vlastní život ve hře, již spravuje neznámý Strážce. Co je pointou celé HRY? Vidět marnost našeho počínání a marnost našich útěků před realitou v přímém přenosu? Virtuální realitu, která se může zkomplikovat více než náš dosavadní život? Ondřej Lážnovský chytře použil výchozí text E. E. Kische jen jako pouhého prostředníka vlastní výpovědi.
Z řad obecenstva je naoko vylosováno deset postaviček – nápadně odlišených kostýmy, gesty a způsobem vyjadřování. Nejvýraznější je René z Ostravy v kožené bundě, s kovovým obojkem kolem krku, pozdější „bordelmamá“ v podání Jakuba Folvarčného. Z nenápadné dívky v hnědé čepičce se vyklube atraktivní Tonka Šibenice, z přejemnělého hocha zas uvězněný vrah Prokůpek… Na psychologii postav čas nezbývá. Snad jen na jejich pozitiva a negativa. Strážcem oznamovaný počet procent udává, jakou šanci má postava, aby hru úspěšně dokončila.
Zvrácený a neviditelný Strážce hry suše oznamuje, že jedna z postav hry právě přišla o život a následuje obtížnější Level… Jediná Tonka Šibenice hru úspěšně dokončí a smí odejít ven z virtuálního světa, žít svůj obyčejný život nebo se příště vrátit. Ostatní jsou prozatím odsouzeni zůstat a hrát dál pod dohledem samozvaného Strážce, který jako jediný zná pravidla a pointu celé hry.
Samotné představení takřka nevyžaduje počítačovou techniku, což je velmi příjemné. Obecenstvo je rozmístěno z obou stran jeviště. Atmosféru herny navozují herci sami svým slovníkem a jednáním za pomoci Strážcova kovového hlasu. Také prostředí inscenace se mění velmi jednoduše a čistě divadelně: skokem na čtvercovou plochu se ze stolu s funkčními i dysfunkčními tlačítky stává veřejný dům, vězeňská cela, boxerský ring či popraviště. Herci pak stylizovanými pohyby představují nejrůznější souboje či úkoly.
Výstupy z veřejného domu se počítačové hře příliš nepodobají, což mne ale nikterak nerušilo. Problematičtější mi připadala gradace celého představení, které mne hned zpočátku upoutalo svou neotřelostí a energií, která se ani v průběhu nijak výrazně neztrácela – až na samém konci, který už není tak překvapivý jako začátek, najednou vše podivně zmrtvělo. Po smrti jedné z postav, již inscenátoři avizovali už v programu, následovala také předem oznámená panika pozůstalých hráčů, odchod Tonky a trochu ledabyle zahraný, byť tematicky zajímavý konec. Viděla jsem ale pouze premiéru, takže předpokládám, že se inscenace bude nadále vyvíjet a žít svým vlastním virtuálním životem.
HRA Ondřeje Lážnovského je inteligentní a hravý pokus o průnik hned několika žánrů, pokus veskrze divadelní a alternativní. Jako každý pokus má zákonitě nějaké chyby, nicméně je radost takové představení vidět.
Ondřej Lážnovský: HRA
scénář a režie: Ondřej Lážnovský
dramaturgická spolupráce: Miloslav Klíma
scéna a kostýmy: Klára Fonová
hudba: Pavel Kovařík
pohybová spolupráce: Adéla Stodolová
produkce: Anna Hostomská a Diana Vávrová
Premiéra 13. 1. 2008 v divadle DISK (Katedra alternativního a loutkového divadla)
Napsat komentář