Když vezmete Židy žijící v ghettu, rabína Löwa, křesťany obývající jinou část Prahy a císaře Rudolfa II. okouzleného vínem, lehkými dívkami a především okultní vědou, dostanete základ pro příběh, který právě vplouvá na scénu zrenovovaného Domu U Hybernů – divadla Hybernia.
Příběh je snadno pochopitelný. Hlavním tématem je nenávist dvou věřících skupin: křesťanů na jedné straně a Židů na straně druhé. V Praze se usídlil mor, tzv. černá smrt. Zvláštní je, že umírají pouze křesťané. Podivné to přijde i jim, a proto obviňují Židy z otrávení vody ve studnách. Tímto začínají neúprosné boje plné agresivity a násilí. Ovšem tam, kde je nenávist, logicky bývá i láska. Aby měl příběh řádné grády, pocházejí milenci ze znepřátelených táborů. Křesťana Vojtu a jeho lásku Židovku Rebeku tím pádem nečeká nic dobrého.
Rabín Löw po zavraždění několika židovských obyvatel žádá císaře o ochranu. Když nepochodí, zjeví se mu praotec Abrahám a radí stvořit Golema, který má ghetto chránit. Golem opravdu vznikne, je však obdařen citem, což je zapříčiněno chybným rituálem před jeho zrozením. Aby všeho nebylo málo, zamiluje se Golem právě do Rebeky. Začíná o ni tvrdě bojovat a překážky mu rozhodně nic neříkají.
Z celého díla nejvíce vynikají efekty podobající se těm z amerických filmů. Obrovská socha Golema se za tajemné hudby a dýmu mění v postavu lidské velikosti. Duchové poletující nad jevištěm sem a tam. Nebo samotné oživování Golema pomocí šému.
Scéna, která vykvetla pod rukama Šimona Cabana a Michaela Curryho, působí velice propracovaně a výborně dokresluje atmosféru. Za to mohou především věrohodné kulisy, ať už představují synagogu, hospodu nebo kostel. Bohužel všechno má i své proti. Autoři se asi se svými americkými kolegy chtěli ztotožnit ve více věcech, a tak došlo k tomu, že tvář Golema vypadá podobně jako maska z filmu Vřískot, a to kazí celkový dojem. Stejně tak praotec Abrahám, který promlouvá k lidem z plátna. To už tady jednou bylo, muzikáloví nadšenci si jistě vzpomínají na Renčovy Rebely.
A co takhle hit? Tak ten v tomto díle rozhodně nezazní. Divákům se při odchodu nestane, že by si broukali nějakou z melodií, natož aby si pamatovali některý z textů.
Výkony herců (nebo spíše zpěváků) byly standardní. Kupodivu se nepějí ódy na Petra Koláře, Petru Janů či Tomáše Trapla. Mezi výkony všech protagonistů zazářila tanečnice Kristýna Kloubková a stala se tak hvězdou večera. I když po celou dobu „pouze“ tančí, naučila se znakovou řeč, kterou doplňuje svou mimiku a obohacuje tím svou roli němé dívky. Zaslouží si veliký aplaus a obdiv.
Vás, co chodíte na muzikály často a máte tak určitou možnost srovnání, tento muzikál jistě neosloví. Nad jinými muzikály nevyniká, avšak může člověka zasáhnout u srdce. Každá generace má možnost udělat si obrázek o matičce Praze v 16. století a především o nehezkých vztazích mezi věřícími. Scéna krvavého pogromu nejednoho diváka jistě dojme. Bohužel to někdy na úspěch hry nestačí.
Napsat komentář