V režii Patrika Hartla vznikla v Divadle v Celetné inscenace Něžná je
noc propojující fragment Dostojevského Zločinu a trestu a novelu Něžná
stejného autora. Výsledkem je neobvyklá, emocemi nabitá podívaná stojící
na hereckém mistrovství Martina Hofmanna. Po dlouhé době se také jedná
o režijní počin, který nepodceňuje divákovu fantazii a naopak ji
zaměstnává v každém okamžiku.
Hned po příchodu do hlediště je zřejmé, že večer se ponese
v komorním duchu. Výrazně zmenšené jeviště osvětlené pouze svitem
svíčky téměř splývá s prostorem pro diváky. Hlediště, které se
jevišti přiblížilo co do dálky i do výšky, se také razantně zmenšilo
a poskytuje nyní prostor pro maximálně pět řad sedadel. To vše
zintenzivňuje intimní ladění, na kterém inscenace sestávající
z monologu a hereckého výkonu jediné osoby staví především.
Něžná je noc je tematicky i fakticky rozdělena do dvou odlišně
laděných částí. V první půli večera se setkáváme s Marmeladovem,
opileckým nešťastníkem z románu Zločin a trest. Ve staré loděnici a
s lahví vodky v ruce nám líčí svůj životní příběh, smutný
i trapný zároveň. Lituje se, když vypráví o ztrátě zaměstnání,
ostýchá se, když přiznává, že kvůli němu je jeho dcera nucena prodávat
samu sebe, ospravedlňuje se před hněvem manželky, která ho nikdy
nemilovala. To vše za neustálého popíjení, prozpěvování a hry na
harmoniku a ve skvělém provedení Martina Hofmanna. Ačkoliv je na jevišti
sám, dokáže jeho prostor obsáhnout, využít každou jeho část. Zároveň
v podstatě líně plynoucí děj vrchovatě naplňuje množstvím emocí,
mnohdy zdánlivě protichůdných a o to realističtějších. Jeho Marmeladov
vstupuje na jeviště s dlouhým mlčenlivým pohledem do publika. Navazuje
kontakt a poté začíná svou zpověď v lehce ležérním, ale přesto
uvědomělém tónu, s alkoholovým, ale ne rozjařeným úsměvem na rtech.
Martin Hofmann svůj monolog mimikou a gesty prokresluje do nejdrobnějších
nuancí.
Druhá, ještě chmurnější polovina přivádí na jeviště majitele
zastavárny, jehož manželka, kterou zcela beze slov představuje Marika
Šoposká, před několika okamžiky spáchala sebevraždu skokem z okna. Před
posledním vydechnutím jí manžel vystavuje konečné zúčtování. Zatímco
Marmeladov byl v některých okamžicích k smíchu, v této roli je Hofmann
strach budící autoritou, která trestá každý náznak odporu.
Po dlouhé době jsem se setkala s inscenací, která nepodceňuje divákovu
roli a jeho schopnost anticipace. Režijní pojetí inscenace Něžná je noc
s divákovou fantazií spolupracuje opravdu intenzivně. Zaměstnává ji nejen
postupným a velmi pozvolným odkrýváním obou příběhů, kdy se divák
chytá každého detailu, aby byl schopen dostat se v dějové skládačce
dál, ale také faktem, že možné propojení obou částí inscenace již
zůstává zcela na divákovi. A možností je opravdu mnoho. Nedořečené
detaily a úměrné množství bílých míst zde fungují jako nástroj pro
udržení divákovy pozornosti. Monologická koncepce, která by jinak po čase
mohla začít nudit, je protkána drobnými zámlkami, které diváka doslova
připoutají k jevišti. Velmi jednoduchý a přitom sofistikovaný způsob,
který potěší každého, kdo nerad dostává vše na stříbrném
podnose.
Inscenace Něžná je noc navíc předkládá nevyčerpatelné téma viny a
trestu. Ptá se, jestli je vždy potrestán ten, kdo je skutečně vinen, a
hledá pocity viníka odpovědného za pád, nebo dokonce smrt nevinného.
Divák je v obou částech večera sugestivně pasován do role arbitra.
Viníci se k němu obracejí, hájí se i žalují sami na sebe. Pokud se na
Dostojevského do Divadla v Celetné vydáte, s lehkou hlavou rozhodně
odcházet nebudete. Odnesete si ale skvělý divadelní zážitek.
Divadlo v Celetné
Něžná je noc
Režie a dramaturgická úprava: Patrik Hartl
Scéna, kostýmy: Karel Špindler
Hudba: Marko Ivanovič
Hrají: Martin Hofmann, Marika Šoposká
Premiéra: 5. listopadu 2011, psáno z představení
4. února 2012
Napsat komentář