Laponsko je království nekonečné divočiny za polárním kruhem. Tuto zemi tvoří severní oblasti Norska, Švédska, Finska a části Ruska. Stovky kilometrů prázdnoty. Divadlo Dno připravilo projekt Ledové techno tedy Lapohádky, zabývající se právě laponskou mytologií a příběhy z neposkvrněné severské přírody, aneb „také jste si v dětství mysleli, že Laponec je Japonec?“
Jde o velice syntetickou formu divadla s herci, loutkami, projekcí, světly, živou hudbou a zpěvem. Celé představení se odehrává v laponštině. Počítá se samozřejmě s tím, že ne každý laponsky rozumí a děj na scéně tedy doprovází titulky.
Scénu tvoří jakési plátno, tvarem odpovídající popisu severského světa podle laponské mytologie. Jde o bílé plátno ve tvaru poloviny kruhu, lehce vypouklé, se zahnutými rohy. Země je tak rozdělena na tři patra – podsvětí, střední svět, vrchní svět (nebe). Toto jednoduché plátno slouží dobře i pro projekce, světelné efekty, ale také jako skrýš nebo obráceně jako loď pro laponského rybáře.
Herci jsou na scéně tři – dvě ženy a jeden muž. Všichni oblečeni jednoduše a pohodlně do černého oblečení. I když je tento lidský element na scéně významný, nejdůležitější jsou pro hru samozřejmě loutky, vyrobené jednoduše z dřevěných samorostů, větviček a perliček. Stejně dobře poslouží však i takový plyšový tučňák. Nejde o klasické vodící loutky na provázku. Herci je jednoduše drží, manipulují s nimi, mluví za ně, a pokud je třeba ukázat nějaký jejich pohyb pro diváka zřetelněji, tak ho udělají sami. Manipulace herců s loutkami se zdá být velice amatérská a jednoduchá, nicméně daří se natolik, že loutky se v jejich rukou stávají téměř živými.
Dialogy se v představení téměř nevyskytují a tak příběhy o rybáři, který utopil svou ženu, i o sobovi, který nosí v paroží slunce, jsou nám zprostředkovávány skrze vypravěčku. Originální je živá hudba v moderním rytmu, zčásti podporovaná ze záznamu, a laponský zpěv, obohacený o různé živočišné zvuky a pazvuky korespondující s děním na jevišti.
Divadlo DNO je soubor bez stálé scény s vlastním repertoárem. Od roku 2004 funguje jako občanské sdružení, založeno bylo o čtyři roky dříve. Počet členů se pohybuje okolo dvaceti. Se svými autorskými inscenacemi vystupují v průměru asi šedesátkrát ročně. Jsou pravidelnými účastníky celostátní loutkářské přehlídky „Loutkářská Chrudim“, „Divadla evropských regionů“ a Velké inventury v Hradci Králové, dále jezdí na Next Wave a Mezi ploty v Praze, Ostrovy v Pardubicích a festivaly v zahraničí.
Pokud se na žádný z těchto festivalů nechystáte, Lapohádky můžete vidět v nejbližší době v České Třebové (25. 4. – Modrý trpaslík), v Kopřivnici (26. 4. – Festival Kopřiva) nebo v městečku Trnávka (16. 5. – Trnfest).
Divadlo DNO: Ledové techno, tedy Lapohádky
Obrazová stránka: Kamil Bělohlávek, Roman Kudláček
Zvuková stránka: DVA
Dějová stránka: Kamil Bělohlávek, Miroslava Venclová, Diana Čičmanová
Napsat komentář