Znechucení. Bolest hlavy z neustálého řevu. Citové otupění. Takové následky na divákovi zanechává představení Démoni v brněnské Redutě. Závěrečná scéna tyto pocity dokonale ilustruje: nahý muž cvičí tai-či, shora na něj „prší“, za ním se promítají neurčité projekce a do plastové clony, která to vše odděluje od okolí, naráží jeho zoufalá manželka a stále dokola padá na zem.
Že je předešlá scéna symbolickým vyjádřením deformovaných mezilidských vztahů? Nepopírám. Ale veškerá chuť porozumět postavám nebo záměrům režie (André Hübner-Ochodlo) se s každou minutou strávenou v hledišti rozplývá v okolním hluku (expresivní ráz celé inscenace podporuje výrazná hudební složka v podání Adama Żuchowského). Slibovaný „koktejl silných emocí“ se slévá do emoce jediné – zoufalství. Zoufalství postav se přelévá do zoufalého diváka. Rozhodně tady ale nejde o hold hercům. Ti si bohužel spletli sílu emoce se silou svého řevu.
Křik je v Démonech všudypřítomný a stává se jedním z mála výrazových prostředků, kterými se snaží režisér uchopit širokou škálu vnitřních hnutí postav. A to je málo.
Předloha švédského dramatika Larse Noréna (překlad Zbyněk Černík) uzavírá děj celé hry do pomyslných čtyř stěn bytu Kateřiny (Marika Procházková) a Franka (Václav Vašák) a do několika hodin jejich absurdního večírku se sousedy Jenou (Jana Štvrtecká) a Tomášem (Martin Sláma). Démoni, které se stejnojmenná hra snaží vydolovat odněkud z prehistorických (a proto zapomenutých) vrstev lidské duše, nabývají podoby hádek a výbuchů dlouho potlačované agrese, ale i perverzních úchylek.
Sexuální pudy a projevy do nevědomí vytěsněných potřeb jsou totiž dalším výrazným tématem, kterému se chce Norén postavit. Vulgarismy i erotické scény mají šokovat prudérní část hlediště, ale místo toho jen pozvedávají obočí v nechápavých a znuděných tvářích. Těch by bylo zřejmě plno, kdyby sál nebyl méně než poloprázdný.
Zůstává-li divákům při odchodu v hlavě jediná otázka – proč?, odpověď můžou hledat v programu. A skutečně – citát Larse Noréna jim nabídne vysvětlení. Autor totiž údajně není spokojen, pokud se po představení neozve: Takhle to se mnou nemůže a nesmí skončit! Zdá se tedy, že s touto hrou může být maximálně spokojen. Tato věta totiž zcela určitě nezazní jen z úst laického diváka, ale i těch divadelníků, kteří přišli do Reduty hledat inspiraci pro svou vlastní práci. A brněnská divadelní obec může doufat, že si inspiraci z Démonů skutečně neodnesou.
Démoni
Překlad: Zbyněk Černík
Režie: André Hübner-Ochodlo j.h.
Dramaturgie: Petr Štědroň
Výprava: André Hübner-Ochodlo j.h.
Hudba: Adam Žuchowski j.h.
Premiéra 29. září 2006 v divadle Reduta
Napsat komentář