Čtvrtý ročník Katedry činoherního divadla v DISKu představil svou
další absolventskou inscenaci, tentokrát Tři sestry Antona Pavloviče
Čechova. Režie Martina Huby přivedla na zdejší scénu hrdiny velmi mladé,
někdy velmi naivní, ale přesto prezentující přímo esenci dekadence.
Práce, kterou tvůrčí tým na inscenaci odvedl, je ukázkou, že obezřetné
a především dobře promyšlené zacházení s klasickým textem může
přinést nečekaně čerstvé ovoce.
Celá inscenace působí v každém ohledu vyváženě a lehce. Jejím
přínosem je v první řadě skutečnost, že se nepokouší o zbytečně
násilné a ve většině případů pouze dílčí aktualizace. Rusko na
přelomu století dává vyniknout Čechovovu textu v jeho plné síle.
Zatímco jiné reálie by jeho osudovost mohly částečně stírat, dekadentní
„fin de siècle“ tento rys umocňuje. Zároveň ovšem může zafungovat
pouze jako podklad, v němž nemusí dění na jevišti být pojeno výhradně
s předestřeným časem a místem. Právě tuto jemnou víceznačnost se
v DISKu podařilo realizovat, aniž by bylo zapotřebí o ní jasně hovořit.
Ačkoliv scéna a kostýmy se k původnímu prostředí dramatu otevřeně
hlásí, nejsou vyhraněné natolik, aby se na něj divák nutně musel
omezovat. Ideu života ve špatný čas na špatném místě je samozřejmě
možné promítnout do současnosti. Proč ovšem tuto volbu přehnaně
podsouvat, když, otevřeně zobrazená, samotnému textu příliš
nesvědčí?
V DISKu se naopak soustředili na zdůraznění ústřední myšlenky celé
hry. Postačil k tomu jednoduchý náznak v podobě krátkých vložených
scén na začátku obou částí představení. V těch všichni herci sedí
u stolu se scénáři v ruce a zkoušejí úryvky svých rolí jako na čtené
zkoušce. Tyto scény divadla na divadle rozehrávají ideu Veršininova
filozofování o životě nanečisto a životě doopravdy. Počínání hrdinů
se v jejich světle jasněji než u Čechova jeví jako nácvik na pozdější
skutečný život, který se může odehrávat jedině v Moskvě. Neustálé
čekání na osmyslení všeho, co se děje kolem, zářivá představa Moskvy
jako jediné záchrany, to vše dostává v DISKu jednotící myšlenku, že
hrdinové Tří sester doufají, že své skutečné osudy píší zatím jen
cvičně. Tímto způsobem zvýrazněná pojící myšlenka celému
představení velmi prospívá. Modus čtené zkoušky navíc v kontextu hry
působí opravdu přirozeně. V obou případech je nenásilně organicky
opuštěn tím, že se jednotlivé postavy postupně vpravují do svých rolí,
přestávají číst scénáře a zahájí dialogy. Zdánlivá vytržení
z kontextu hry navíc poskytují potřebnou možnost distance, aby se divák
mohl odpoutat od daných hrdinů a realizovat možnosti textu v aktuálním
prostředí.
Na pozitivním vyznění inscenace se nemalou měrou podílí také výborné
a vyrovnané výkony herců. Především představitelky hlavních ženských
rolí – Michala Ďurišová jako Olga, Adéla Petřeková představující
Mášu a Markéta Frösslová v roli Irini ztělesňují na jevišti kontrast
velmi mladých, ale přitom esenciálně dekadentních hrdinek. Máša vystupuje
jako femme fatale, kterou dusí všudypřítomná provinčnost. Petřeková
v její postavě vystihla zároveň opovržlivost, bezvýchodnost i poslední
naději, když do jejího života spolu s Veršininem vtrhnou první skutečné
emoce. Irina Markéty Frösslové je proti ní rozpustilé děvčátko plné
ideálů, které se doslova před očima proměňuje v otřesenou a otupělou
loutku. Mezi mužskými představiteli potom vyniká především Jan Hušek
v roli Alexandra Veršinina. Ve všech ohledech naplňuje představu elegance
ruského plukovníka z počátku 20. století a především je živým
ztělesněním zářivé Moskvy, tedy všemi očekávané, ale přitom
nedosažitelné představy štěstí.
Tři sestry v Divadle DISK jsou živým příkladem toho, že inscenace
může divákovi poskytovat téma k zamyšlení, i když nebude oblečena do
stejného hávu jako on. Inteligentní text v chápavém a skutečně
promyšleném zpracování může současného diváka okouzlovat a promlouvat
k němu i ve svém původním prostředí, i když jím je třeba přelom
minulého století.
Divadlo DISK
Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry
Překlad: Leoš Suchařípa
Režie: Martin Huba
Dramaturgie: Kateřina Glogrová
Scéna: Jiří Karásek
Kostýmy: Tereza Kopecká
Zvuk: Jitka Nebeská
Hrají: Jan Ťoupalík, Klára Krejsová, Michala
Ďurišová, Adéla Petřeková, Markéta Frösslová, Petr Borovec, Jan Hušek,
Marek Adamczyk, Adam Kraus, Kryštof Mende, Ivana Krmíčková
Premiéra: 25. února 2011, psáno z veřejné generálky
Napsat komentář