Scoutům alternativně-divadelního festivalu Příští Vlna/Next Wave padl
do oka mladý slovenský režisér Ján Mikuš, toho času student režie na
JAMU, a tak ho pozvali na letošní ročník, aby představil svoje autorské
představení Werther Werther. I Mikuš nelenil, dorazil a Werthera zahrál. Za
to se mu dostalo ocenění za objev roku 2009.
Od vydání Goetheova Utrpení mladého Werthera na konci osmnáctého
století se s osudem titulního hrdiny ztotožnilo už mnoho mladých mužů.
Werther se již tehdy stal věcí módy a nezapomínají na něj ani soudobí
tvůrci. Nyní se na českých divadelních prknech s Wertherem vypořádal
Slovák Ján Mikuš, jehož představení vzniklo pod křídlem Klaunské
společnosti Champ de Tension. Tvůrce pojal svou interpretaci Goetheovy klasiky
jako klauniádu a one-man-show. Mikuš, který se profesně věnuje jak
divadelní režii, tak herectví, usoudil, že Werthera bude nejlepší sehrát
pouze v jednom herci, a tak se hlavní úlohy ve zhruba hodinovém monodramatu
zhostil sám.
V předsálí pražského NODu se ukázal jako velice schopný a
talentovaný klaun, který svůj humor a vtip zakládá na jedné straně na
přirozené nesmělosti a amatérství (ale v tom nejlepším slova smyslu), na
druhé straně na parodování snobské přezíravosti a okázalé
nespokojenosti s čímkoliv. V tomto duchu Mikuš zahajuje představení
upozorněním, že představení nemůže být sehráno tak, jak by si
představoval (nedorazil herec, takže si to musí zahrát sám, nedali mu
honorář a ta scéna je taky otřesná), přičemž naplno rozvíjí svou
schopnost bavit lidi způsobem, na který třeba nemusíme být zvyklí, ale
který je o to víc osvěžující a vtipný. Po nečekaném entré si
vyžádá krátkou pauzu na převlečení a vrhá se na věc.
Jeho Werther se na jevišti musí spokojit s jednou židlí, stolem,
věšákem na šaty a několika menšími rekvizitami. Vše je namačkáno na
prostoru několika metrů čtverečních, což pozitivně přispívá
k atmosféře na jevišti. Werther žije v miniaturním prostoru, kde se musí
tísnit se svojí samotou a zoufalstvím. Musí si vymýšlet různé, zpravidla
nesmyslné činnosti, kterými se může ve své samotě zabavit. Složitě a
zdlouhavě se opakovaně obléká do saka, nepochopitelně řeší, že se
nemůže pořádně opřít o stůl, nebo si hraje na to, že v místnosti
s ním je ještě někdo; možná dívka, do které je zamilovaný, možná
někdo jiný. V osamělé agónii začíná ve Wertherovi propukat
šílenství, dokola opakované hry a klaunské skopičiny před imaginárním
zrcadlem mu nestačí nahrazovat sociální a citový kontakt a objevuje se
u něj schizofrenie, hercem pouze naznačovaná rychlými skoky mezi identitami
režiséra – herce Jána Mikuše a nedorazivšího, imaginárního herce –
režiséra Jána Kiripovského. Tragická klauniáda končí Wertherovou
sebevraždou. V návaznosti na Goetheova Werthera se Mikuš zastřelí
několikrát bez úspěchu; pravý Werther umíral bolestivě dvanáct hodin,
Mikušův Werther opakovaně fyzicky i duševně trpí nepodařenými pokusy
o sebevraždu.
Werther, Werther je podařená divadelní hříčka, která si pozornost
pořadatelů festivalu Next Wave zaslouží více než většina inscenovaných
kusů. Autor sice literární klasiku neobohatil o výrazně nové obzory,
podařilo se mu však Werthera podat způsobem, který původní poselství
díla ctí i při použití nových a netradičních divadelních forem.
Ocenění za objev roku je toho zaslouženým potvrzením.
Ján Mikuš – Werther, Werther
Režie, dramaturgie: Ján Mikuš
Hraje: Ján Mikuš
Psáno z provedení na Festivalu Příští vlna/ Next Wave v NOD Roxy dne
10. října 2009
Napsat komentář