Poslední novinka končící sezóny v Dejvickém divadle svádí dohromady
na jeviště dvě překvapivé postavy, hudebníka Briana Jonese a dětského
hrdinu medvídka Pú. Kolem nich Miroslav Krobot rozvíjí hru plnou absurdního
i naivního humoru jako metaforu drogových halucinací. Nová dejvická
inscenace svým absurdně bláznivým přístupem přeci jen předčí zbytek
repertoáru, a proto může být pro některé diváky obtížněji
přijatelná. Pokud ovšem přistoupíte na logiku pohádkově-drogové story,
budete se skvěle bavit.
Nový text Miroslava Krobota je inspirován skutečnými událostmi ze
života zakládajícího člena Rolling Stones Briana Jonese, ovšem manipuluje
s nimi velmi volně. Jeho výchozím bodem je zajímavý detail, totiž že
Brian své poslední okamžiky prožil v domě, v němž spisovatel Milne
napsal kultovní příběhy medvídka Pú. Tento moment se stal odrazovým
můstkem pro svérázné ztvárnění Brianovy drogové závislosti
i předčasné nevyjasněné smrti. Hlavní hrdina se pohybuje napůl
v reálném světě, napůl v zajetí halucinací, kdy komunikuje
s Milneovými zvířátky. Srovnání obou prostředí přináší zajímavé
kontrasty i paralely.
Inscenace staví na absurdně naivní logice dětských animovaných
příběhů, v níž se dialogy i situace často ubírají překvapivým
směrem a končí, aniž by dosáhly cíle. Především tato skutečnost může
být pro mnohé jejím problematickým bodem. Ne všichni diváci se smíří
s řešeními typu: náš dům ohrožuje slon, a tak dům složíme, a až slon
odejde, tak ho opět rozložíme, případně s etudou na slovo čokoláda,
která je výsledkem momentální neodbytné zaujatosti pro zvuk daného slova.
Na druhou stranu přesně těmito hříčkami a vnitřní samoúčelností
jednání se Krobotovi podařilo věrně vystihnout svět příběhů medvídka
Pú a Kryštůfka Robina. Jeho dětská samozřejmost a nekomplikovanost
vytváří překvapivě trefnou paralelu úniku do tripové halucinace. Když se
potom na scéně ocitají Stouni, dochází ke konfrontaci s realitou, kde
všichni stále něco požadují, ale současně v mnoha chvílích
sklouzávají ke stejným únikovým formám chování. Absurdita obou světů
se prolíná, podobně jako Pú a Stouni v Brianově hlavě.
Uvedené pojetí inscenaci samozřejmě drží především v absurdně
komické rovině. Miroslav Krobot vsadil na hravost, která tragickou
skutečnost, ačkoliv ji nijak nezastírá, odsouvá do pozadí. K tomuto
ladění významně přispívá také výprava, především v podobě
kostýmů – Andrej Ďurík se vyřádil nejen na plyšových overalech
Medvídka, Králíčka a Oslíka (se kterými jejich představitelé skvěle
pracují), ale i na hippie kreacích Brianovy přítelkyně Anity a oblecích
Rolling Stones. Inscenace je navíc bohatě provázena hudebně-rytmickými
vsuvkami v nastudování Marka Doubravy, ve kterých soubor Dejvického divadla
bohatě dokazuje svou všestrannost.
Brian předvádí plejádu vyrovnaných hereckých výkonů, jak je
v Dejvickém divadle zvykem. Opět se projevuje, jak obohacující je umění
pohrát si s detailem a výraz vpravit i do té nejmenší jevištní akce.
Představitelé Stounů (Václav Neužil, Jiří Konvalinka a Richard Fiala)
vtipně kopírují své předlohy. Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě
Brianovi tripoví přátelé – Medvídek v podání Davida Novotného, Pavel
Šimčík jako Králíček a Oslík Hynka Čermáka. Především poslední
jmenovaný vytváří neodolatelný obraz životem zdeprimovaného cynického
plyšáka, který trefně glosuje nastalé situace.
Pro Briana není až tak důležité, zda jste, či nejste fanouškem Rolling
Stones. Mnohem zásadnější roli sehraje, nakolik budete ochotni přistoupit
na dětsky naivní a drogově halucinační logiku inscenace. Pokud vás toto
spojení neodrazuje, pak neváhejte a zajděte se podívat, jak Pú potkal
Briana.
Dejvické divadlo
Miroslav Krobot: Brian
Režie: Miroslav Krobot
Dramaturgie: Karel František Tománek
Hudba a hudební nastudování: Marek Doubrava
Výprava: Andrej Ďurík
Hrají: Jaroslav Plesl, David Novotný, Hynek Čermák,
Martin Myšička, Pavel Šimčík, Václav Neužil, Jiří Konvalinka, Richard
Fiala, Lenka Krobotová
Premiéra: 19. května 2012, psáno z představení
20. června 2012
Napsat komentář