Představení Alpha Boys taneční skupiny Club Guy&Roni uvedené
21. října v Arše se stalo diváckým hitem festivalu 4+4 dny v pohybu,
především proto, že nabídlo to, co mnozí diváci očekávali od Soni
Gomez, poctivou efektní taneční show. Club Guy&Roni tak navázali na
představení Language of the Wall, se kterým na festivalu vystoupili před
šesti lety.
Souvislost obou představení nekončí pouze s hostováním v Praze.
Language of the Wall představil šest silných, sebevědomých tanečnic ve
vzájemné interakci, Alpha Boys jsou jejich maskulinní verzí. Šest
tanečníků, mužů, se snaží v jedné místnosti probojovat na vrchol.
Snaží se zaujmout, šokovat, vyzpovídat se. Sebeúctu a stud nechali
v šatně. Choreografové Guy Weizman a Roni Haver se snaží nahlížet na
ústřední motiv metrosexuality skrze obecnější pojmy, jako je maskulinita a
dospívání. Tanec se tak mění v exhibici mužství, kdy testosteron
prohrává s estrogenem. Jednotlivé scény tvoří kontinuální taneční
projev, který se ritualizuje, skrze sóla tanečníků a energické sborové
výstupy. Všudypřítomná klišé zajišťují diváckou atraktivitu a
teatrální bezprostřednost nastoluje náladu strip baru.
Ženská část publika nejvíc ocenila scénu s depilací voskem a
demýtizaci skotského národního oblečku.
Sami autoři si vzali za svou svobodu, již prý muži objevují při
osvojování ženských atributů, jako jsou vysoké podpatky či blonďatá
paruka (ženská část publika nejvíc ocenila scénu s depilací voskem a
demýtizaci skotského národního oblečku), což soubor, který tvoří
profesně zdatní tanečníci, bez problému zvládne prodat na jevišti.
Efektnost, tentokrát bez pejorativního nádechu, přitom zůstává tím
nejdůležitějším prvkem, který ovlivnil jak formu, tak obsah.
Bylo zajímavé sledovat, jak v dnešním politicky korektním a genderově
vyváženém světě stále dokáže skupina rozdílných mužských elementů
nejen lehce získat sympatie ženské části publika, ale také precizně
demonstrovat macho faktor a uvrhnout tak mužskou část do deprese.
Club Guy&Roni
Alpha Boys
Choreografie: Guy Weizman a Roni Haver
Kompozice: Elad Cohen Bonen
Hudební doprovod: Jens Bouthery
Světla: Wil Frikken
Scéna: Ascon de Nijs
Kostýmy: Slavna Martinovic
Tančí: Igor Podsiadly, Jorge Morro, Edan Gorlicki,
Jonathan Ber, Camilo Chapela, Ruben Albelda Giner
Psáno z reprízy 21. října 2010 v divadle Archa v rámci festivalu
4+4 dny v pohybu
Napsat komentář