Setmělý prostor, táhlé tóny basy a klarinetu: Albert se opravdu bojí, bojí se spát i vstát, bojí se projít setmělou chodbou, domácí, školní, nemocniční. Svoji plachost a nerozhodnost si kompenzuje čtením knih! Střih! Hrdinný kapitán s věrným papouškem po boku (resp. na rameni) svádí nerovný boj s pirátskou hordou, ale vítězí, poklad je jejich. Střih! Ležérní cowboy má respekt, pokerface a taky skvěle míchá karty. Je nad věcí, i když nemilosrdně pobíjí prérijní skunky, kteří se hemží všude kolem. Pif! Paf! Střih! Jenže Albert se pořád bojí.
Po tři říjnové dny (17., 18., 19. 10.) se prostorem holešovického divadla Alfred ve dvoře procházel malý Albert a za ním se táhl jeho strach a ještě za ním divácký smích. Vojta Švejda připravil tuto inscenaci na pomezí klauniády a pantomimy za pomoci amerického klauna, mima, pedagoga a režiséra Jamese Donlona. Ačkoli je postava Alberta titulní a hlavní postavou a její představitel jediným hercem na scéně, je si se svými spolupracovníky (i když spíše spoluhráči) roven – všichni jsou součástí celku, který před diváky předstupuje ve své organické komplexnosti.
|
Pointa je asi dopředu jasná (nejen pohádky, ale občas i podobenství mají dobrý konec), a ačkoli si to Albert neuvědomuje, překročí svůj stín a vyroste. Přeroste piráta i kovboje, ti jsou totiž hrdiny jen ve svém hrdinném světě, kdežto malý Albert je hrdinou svého všedního dne. |
Ad. Albert a ostatní postavy (Vojta Švejda)
– každý pohyb, gesto, výraz, každá část těla má svůj účel – a ačkoli vše vypadá přirozeně, lehce až náhodně, je vidět detailní práce a podrobná režie. Ad. Hudba (Petr Wajsar, Martin Zpěvák, Jiří Mráz) – hudebníci sice stojí na kraji jeviště, ale nástroje a především rozličnost jejich tónů nejen situace rámují,
ale často i spoluvytváří. Ad. Světlo (světelný design Jan Beneš-McGadie) – prázdný prostor, jediná postava na jevišti, omezené rekvizity a světlo jako jediná scénografie.
Muž, hudba, světlo – Ačkoli žijí Albert a jeho postavy ve světě vytvořeném pouze skrze tyto divadelní elementy, jsou všechna prostředí reálná, i když nadsazená (přirozeně, viděná očima malého chlapce). Celé představení je jak dětské puzzle, které rádi (podle reakcí publika velmi rádi) staví i dospělí. Ač je formou laskavost a naivita, uvnitř se skrývá až archetypální výzva všem – překonat svůj strach! Pointa je asi dopředu jasná (nejen pohádky, ale občas i podobenství mají dobrý konec), a ačkoli si to Albert neuvědomuje, překročí svůj stín a vyroste. Přeroste piráta i kovboje, ti jsou totiž hrdiny jen ve svém hrdinném světě, kdežto malý Albert je hrdinou svého všedního dne.
Napsat komentář