Studio Palmoffka a liberecké Divadlo F. X. Kalby uvedlo koncem letošního
roku na jeviště pražského Rock Café společný premiérovy projekt. Jedná
se o spojení a počin vskutku neobvyklé, protože námětem inscenace se stal
oblíbený a poměrně známý blog 1000 věcí, co mě serou. Neotřelá
inscenace vám ukáže, jak je možné skloubit žánr krátkých fejetonů
s dramatickou akcí a jak inspirativní mohou být nová média a ryze
generační témata pro tradiční instituci divadla.
Blog 1000 věcí, co mě serou již v minulosti vystoupil z čistě
virtuálního prostředí a jeho tvůrci i aktéři v jedné osobě své
„hejty“ prezentovali na sérii autorských čtení. Odtud už byl jen
krůček k nápadu postrčit celý projekt také na divadelní prkna. Trojice
autorů původního blogu v tomto ohledu velmi šťastně na úpravě svých
textů spolupracovala s Tomášem Dianiškou, který se zároveň stal
i tváří jedné z postav. Z různorodých krátkých a osobitých textů,
které dobře fungovaly samy o sobě, ale tematicky byly přirozeně propojeny
jen na bazální úrovni, se jim podařilo vytvořit příjemný a uvolněný,
přitom ale soudržný divadelní tvar. Z jednotlivých textů inscenaci
nejprve spojuje volnější pásmo, které ovšem velmi záhy začíná
přecházet v ucelený příběh. Attila a Achjo už tak nežijí jen ve svých
samostatně fungujících „hejtech“, najednou je divák poznává
i v jiných – konkrétních – situacích. Mají vztah, ale jak už to
u nich bývá pravidlem, nejsou s ním tak úplně spokojení. Postavy
začínají ožívat v širší perspektivě celkového příběhu, zároveň
ale nenuceně zasahují také krátkými vloženými pasážemi, které
odpovídají původnímu formátu blogových textů.
Této dynamice inscenace velmi dobře sekunduje variabilní scéna Lucie
Halgašové, kde místa a rekvizity fungují jako divadelní prostředky,
kterým konkrétní podobu a význam dává až herecká akce. Velmi podařeným
akcentem jsou např. detaily a důrazy tvořené pomocí jednoduché pokojové
lampičky. Je ale nutné podotknout, že podobný přístup může fungovat
jedině v případě, že i herec je schopen ho plně využít. V případě
tria Barbora Kubátová, Jakub Albrecht a již zmíněný Tomáš Dianiška je
po několika minutách zřejmé, že komplexita a rozmanitost výrazových
prostředků je u všech více než dostačující. Představitelé všech
tří rolí disponují přirozeným hereckým projevem, který zvláště ladí
s povahou celého projektu. Nechybí potřebná interakce mezi jevištěm a
hledištěm ani skvělý cit pro užití gest, která místy vykonají práci
lépe než mluvený projev.
1000 věcí, co mě serou nejsou inscenací pro každého. Ale v tom ani
nespočívá jejich ambice. Jedná se o specifický projekt, který od samého
začátku velmi zasvěceně cílí na dnešní třicátníky a prostředí, ve
kterém se tato generace pohybuje. Tento záměr se naštěstí nezměnil ani
s přemístěním blogu na divadelní prkna. S drzostí sobě vlastní
zůstali Attila, Achjo a Curvekiller věrní svému originálu a nehodlají
starším či mladším vysvětlovat, proč se jim nelíbí to a proč zas ono.
S klidem si otevřeně vezmou na paškál porno, ovoce v pisoárech, ale
nebojí se ani vážných témat typu skrytá xenofobie a rasismus.
Přirozenost, s jakou dokážou hovořit o obojím a přeskakovat z jednoho
na druhé, je obdivuhodná. To všechno ale tvoří jejich svět, tak proč
o tom nemluvit. Pokud porozumíte, budete se skvěle bavit od začátku až do
konce a budete mít dojem, že vám autoři mluví z duše. Projektu se daří
vytvářet pocit sounáležitosti s určitou skupinou, který je v dnešní
době poměrně vzácný. Pokud neporozumíte, buďte připraveni na to, že
vám tvůrci žádná vodítka ani vysvětlivky poskytovat nebudou. Nemějte jim
to ale za zlé, byla by škoda tak autentickou výpověď o jedné generaci
rozmělňovat.
Studio PalmOFFka a Divadlo F. X. Kalby
Blog 1000 věcí, co mě serou: 1000 věcí, co mě serou aneb
Tvoje bába je komedie
Režie: Fantišek Xaver Kalba
Úprava: Tomáš Dianiška
Scéna a kostýmy: Lucie Halgašová
Hrají: Barbora Kubátová, Jakub Albrecht, Tomáš
Dianiška
Premiéra: 28. listopadu 2014, psáno z představení
1. prosince 2014
Napsat komentář