Navzdory nemilé situaci s financováním pražské divadelní kultury funguje od 1. dubna v Praze nový divadelní prostor. Dvěma benefičními programy zahájila jeho činnost umělecká skupina OLDSTARS, která strávila první roky své existence putováním po nejrůznějších pražských sálech. Sklepní prostor pro 30 lidí s osobitým repertoárem najde divák v Charovské ulici, nedaleko od Náměstí Míru. Stojaté vody pražského divadelnictví jsou tak zase o něco více zčeřeny. Vzhůru ho Haroldu!
OLDSTARS nejsou na pražské scéně žádnými nováčky. Dlouhých osm let od svého vzniku, respektive od odtržení od domovského Dismanova rozhlasového dětského souboru křižovali všemožnými pražskými prostorami (Klub Mlejn, Jindřišská věž, Citadela Petřínské hladové zdi), až se počátkem dubna konečně usadili na své stále domácí scéně. A vytvořili si osobitý prostor přímo na míru. Kromě vlastního stálého působiště našli i sami sebe a z talentovaných dítek vyrostli nadaní všestranní herci na poloprofesionální úrovni. Pod vedením absolventa DAMU a nyní tiskového mluvčího Národního divadla Tomáše Staňka a jeho kolegyně Danky Ouhrabkové (absolventka JAMU) soustředěně pracují na hereckých technikách a není tedy divu, že mnozí z nich jsou studenty Divadelní akademie.
Kromě specificky vyzrálého projevu nabízejí v Haroldu také značné neobvyklý program. Již delší dobu mají na svém repertoáru diskutabilního McDonaghova Pana polštáře. Ten je velkým úkolem pro skvěle sehrané Martina „Steva“ Luhana, Tomáše Kotrbu, excelujícího Matěje Morávka a především pro studenta prvního ročníku DAMU Jiřího Konvalinku. Toho v alternaci zastupuje Mirek Beránek, jemuž jednoznačně patří další z nabízených inscenací – Návštěvní doba. Komorní inscenace tří aktovek o míjení lidí na místech k potkávání určených. Jeden stůl, dvě židle a tři lidské konflikty – nic víc. A přesto dechberoucí sugestivní divadelní zážitek.
Člověk by řekl, že tahle skupina a dá se říci „divadelní rodina“ již nemůže jít dál. Velký omyl! Tři herečky s výrazovou kadencí ostřílených hvězd Petra Balá, Lenka Kohoutová a Katka Wienerová diváka strhávají v dvojinscenaci Agamemnon/Iluze izolace, kterou nastudovali pod vedením Danky Ouhrabkové. První líčí smutek panovnice Klitaimnestry čekající na manžela Agamemnona, který za dalekými humny válčí s Trójou a ona zde sama v truchlivém monologu vystupuje ve třech polohách – jako panovnice, milující žena a žalem zkroušená intrikánka. Druhá inscenace nás pak seznamuje s osudem tří německých anarchistických atentátnic čekajících ve vězení na popravu. Herečky jsou jako jedno tělo, jedna duše. A dohromady to skvěle funguje.
Do třetice moderního kusu – Elevátor. Kdysi úspěšný text divadelní skupiny LETÍ, dnes téměř životní výpověď pro dva mladé herce, Tomáše Kotrbu a Annu Řezníčkovou. Hra podle skutečné události z roku 2002. Extrémně dramatická situace zde odkrývá masky, otevírá surovou pravdu a pokládá naléhavé otázky lidské existence. Dva teenageři zůstanou hloupou náhodou dlouhé týdny zablokováni ve výtahu v opuštěné budově na kraji města. Přežijí? Za jakou cenu? To se dozvíte při návštěvě Haroldu.
Naléhavá témata doplňují ještě dvě repertoárově klasičtější, přesto však zajímavé inscenace. Variabilitu sklepního prostoru prověřuje poeticko-lyrická hra F. G. Lorcy V zahradě jsou s láskou svou, jíž s OLDSTARS nastudoval student režie na DAMU Adam Rut. Do své inscenace, kterou pojal jako „bolestnou výpověď jednoho z největších španělských básníků a dramatiků“, obsadil mladého kytarového mága Matěje Křístka, svou sestru Madlu Rutovou (která se postarala podobně jako u dalších inscenací o výtvarnou stránku), Marii Helebrantovou a Ašku Košťálovou. Odlehčený kus za malebných zvuků španělské kytary je rozhodně důstojným doplněním produkce „starých hvězd“.
Nejnovější inscenací je moderní pohádka zpoza devatera hor, devatera řek nebo přímo z divákovy kuchyně Olga a ďábel z pera Přemysla Ruta. Jeho zlopověst vypráví o běsech moci a virtuální reality.
Je tedy skutečně z čeho vybírat.
Napsat komentář