Veškerá média mlčí, žádná masová propagace se nekoná a tak kdo jste náhodou nešel v nedávných dnech kolem Minoru, Divadla v Celetné nebo se omylem nezatoulal do dalekých končin trasy metra B, kde se nachází klub Mlejn, zřejmě vůbec netušíte, že zde čtyři dny (16.–20. března) probíhaly oslavy Světového dne divadla pro děti a mládež.
Jedná se o akci, kterou organizuje Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež ASSITEJ, a na celém světě se u této příležitosti konají festivaly a představení organizované právě pro tuto cílovou skupinu. Asociace ASSITEJ „byla založena v roce 1965. Československé středisko bylo jejím členem od počátku. Po vzniku samostatné České republiky bylo zaregistrováno české středisko. Cílem organizace je pomáhat rozvoji divadla pro děti a mládež – výměnou zkušeností, pořádáním studijních zájezdů skupin i jednotlivců, pořádáním zájezdů divadelních kolektivů do zahraničí. Organizace má podporovat a prezentovat všechny aktivity a projekty směřující ke prospěchu divadla pro děti a mládež. Asociace je otevřená všem 
zájemcům z oblasti divadelní tvorby pro děti a mládež, bez rozdílu národnosti, původu, rasy a politického uspořádání země.“ (citace z oficiálních stránek české pobočky: www.divadlo.cz/assitej)
Světový den divadla pro děti a mládež odsouhlasil v roce 1999 13. světový kongres ASSITEJ v norském městě Tronso a poprvé se tento den slavil 20. 3. 2001 jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení, zejména prostřednictvím divadla. Tento den pak již zůstal oficiálním dnem divadla pro děti a mládež.
Je pravdou, že divadlo pro děti je specifickým divadelním žánrem, ale neznamená to, že se jedná o divadlo naivní či dokonce infantilní, právě naopak. Vytvářet kvalitní dětská představení je mnohdy mnohem těžší než klasické inscenace pro majoritní, tedy dospělé publikum. Tvůrci se musí vyvarovat hned několika svodů – sklouznout do podbízivé dětinskosti a na druhé straně to zase nepřehnat s přeintelektualizovaností, která by mohla znesnadnit pochopení a odradila by zájem dětských, respektive mladých diváků.
Dovolím si říci, že v naší republice máme to štěstí, že divadlo pro děti není bráno jako něco méněcenného a je spousta umělců a souborů, kteří se na něj buď čistě specializují, nebo se mu alespoň okrajově věnují (viz spousta pohádek, které uvádějí běžné činoherní soubory jako své speciály pro děti), a to na mnohdy velmi vysoké úrovni. Snad jen škoda, že ubývá rodičů, kteří by své ratolesti občas odtrhli od 
internetu, počítačových her, televize a jiných pochybných, leč pro rodiče naprosto časově nenáročných pseudozábav a užili si jedno společné opravdu kulturně-zábavné odpoledne.
Bohužel letos již nic z pestrého programu, který festival nabídl, nestihnete, ale můžete si ve svých diářích červeně zaškrtnout 20. 3. 2009, neboť za rok se bude opět slavit!!!
Napsat komentář