Příběh začíná nevinně. V úterý 23. listopadu padlo rozhodnutí
vyslat Petra Smyczka na pražskou divadelní novinku. Že jsme už o Věci
Makropulos publikovali rozhovor se Soňou Červenou a jelikož o ní stačil
napsat kde kdo, prošli jsme pozvánky na premiéry a v Praze jsme se shodli na
Divadlu Komedie a titulu, o němž se mi už po tom všem vůbec psát nechce.
Říká se, jak v Komedii bojují o holou existenci. A recenze přímo
z premiéry je předpokladem diváckého zájmu, neboť jinak se o nové
inscenaci diváci často nedoví. Informoval jsem proto Divadlo Komedie, že
prošlo redakční radou a chystá se k nim náš redaktor. Odpovědí mi bylo
strohé „DEBIL“. Petr proto raději zamířil umýt si Špinavé
ruce do Národního.
Nedobytná pevnost Komedie
V úterý píšeme s týdenním předstihem do Divadla Komedie, což je
běžná rutina. Nečekáme žádný zádrhel. Ihned je pošta z naší redakce
přeposlána na pokladnu, kam ji obvykle žádné divadlo neposílá.
Profesionální přístup, na který jsme od jiných divadel zvyklí, je, že
divadlo obratem oznámí, jakým způsobem redaktora do sálu uvede. Pokladna je
pro diváky. V Komedii je to však jinak, propagačním oddělením je zde,
zdá se, pokladna. Není divu, že divadlo páchá sebevraždu. Petr je bohudík
trpělivý člověk, tak si říkám, nebudu pokladnu příliš zatěžovat. Jak
pracovat s novináři, se zjevně teprve učí a nikdo se odtud dva dny
neozývá. Představu pokladní zavalené prací jsem chápal v úterý.
Nepřišla mi divná ani během celé středy. Měl jsem na práci jiné věci.
Ve čtvrtek v poledne mi přece jen připadla trochu přitažená za vlasy, tak
jsem se neudržel a do Komedie znovu napsal. Já si osobně práce pokladních
Divadla Komedie nesmírně cením, protože zbytek diváků, který tam ještě
zavítá, by se bez nich nedostal k zázračným lístečkům, po jejichž
předložení jim biletáři a biletářky otvírají brány do chrámu Thálie.
Chrám Komedie se však pomalu a jistě stával nedobytnou pevností.
Divadlo Komedie není nafukovací
Divadlo Komedie analyzuje svůj rozklad
Obratem (po mém třetím apelu) mi píší, že jejich divadlo není
nafukovací. Příjemná představa. Hned bych si u nás v redakci jedno
nafoukl. Přeloženo z řeči produkčních, jinak u mě také velice
vážených a především šikovných lidí, to však znamená něco jiného.
Totiž, že počet vstupenek je omezen sníženou kapacitou hlediště, která
je ovšem snížena Komedií záměrně v důsledku diváckého nezájmu (proč
si tedy nezažádali o menší divadlo?). A mele ten, kdo dřív přijde,
dodali z Divadla Komedie (kam až chtějí kapacitu hlediště snižovat, aby
vytvářeli dojem shonu o vstupenky?). I když samozřejmě mají podle nich
přednost novináři píšící o inscenaci. Dobrá zpráva. Světlo světa
tedy podle pracovníků divadla spatří 74 recenzí! Současně to znamená,
že píšící divadelní kritikové nejsou nijak ohrožený druh a jen v Praze
se jich hemží několik desítek, ne-li stovek.
Volná vstupenka za padesát korun aneb vyčůrat se půjde
někdo jiný
Už jsem se pomalu smiřoval s hořkým osudem, že mezi budoucími
recenzemi ta naše nebude. A ouha. Tu dorazí dlouho očekávaná zpráva
z pokladny. Zasedací pořádek pro 74 kritiků ve vyfouknutém Divadle
Komedie není vskutku snadná věc. Zbytečné obavy. Kritikové se vzájemně
nekoušou, a proto není nutné ztrácet čas zvláštní péčí o zasedací
pořádek. (Například tuto středu jsem v Celetné seděl vedle pana Kerbra a
oba jsme z toho vyšli bez úhony. Skutečně. Ani škrábnutí. I když se mi
zdálo, že u některých scén, při kterých jsem div nekvílel, vrčel.)
I stal se zázrak. Vstupenka pro pana Smyczka je v pokladně připravena
k vyzvednutí do 29. listopadu (tedy den před premiérou) za 50 Kč. Volná
vstupenka za padesát korun! A ještě si pro ni musí dojít ve svém volném
čase nejpozději den předem. Tomu říkám podnikatelský duch. Odpovědí mi
je, že Divadlo Komedie si jako soukromý subjekt musí svou činností na sebe
vydělat. Bohudíky alespoň připouští to, že jsme se od začátku bavili
o volném vstupu, jinak by mi už filozofie soukromého subjektu dotovaného
každý rok z peněz Hlavního města Praha několika miliony korun vyrazila
dech úplně.
Když tedy Petr musí vkročení do práce zaplatit, odepisuji v logice
věci, že premiéru navštíví, ale už o ní nenapíše. Nebo
i u píchaček do vašeho zaměstnání čeká někdo s kasičkou jako na
veřejných záchodcích? Odpověď z Komedie je okamžitá a nesmlouvavá.
Vyčůrat se půjde někdo jiný! Petr Smyczek, kterého jsem mezitím stihl
informovat, že vstupenku má za padesát korun na kase Komedie vyzvednout den
před premiérou, o vstupenku přišel. Když nebude o premiéře psát,
Divadlo Komedie mu ji ani za 50 Kč neposkytne a nabídne ji jinému kritikovi,
který o premiéře napíše.
Tečka za vyjednáváním: DEBIL!
Poté, co považuji korespondenci za vyřízenou, přijde z pokladny Komedie
ještě jedna zpráva – krátké a stručné „DEBIL“. Nezbylo mi než
odepsat a vyjádřit svoji lítost nad takovým chováním. Moje tušení je
nejspíš správné. Ta nadávka patřila mně a zaslouženě. Neměl jsem kdy
schvalovat, že o divadle páchajícím propagační sebevraždu budeme psát.
Alespoň teď už je jasné, jak Divadlo Komedie páchá sebevraždu. Otázkou
je proč. Přes tuto zkušenost doufám, že i negativní reklama je reklama a
Divadlu Komedie jen prospěje.
Podepsán Váš DEBIL.
Napsat komentář