Ruské divadlo Sacramentum přijelo do Prahy s inscenací Hra, která si
jako první podala ruku s novým ročníkem APOSTROFu. V programu byla uvedena
jako hudební drama, ale spíše šlo o směs hudby, dramatu, tance a
nevyčerpatelných emocí. Scéna byla téměř prázdná. Do ticha se vnořila
postava úspěšného manažera se svým na minuty rozplánovaným životem.
Ticho se rozpoustilo. Nastal problém. Něco manažerovi rozfouká
veledůležité plány. Hra mohla začít. Paradoxně ve chvíli, kdy byl
manager donucen strávit hodinu v nečinnosti, bez plánů a bez záchytného
bodu ve svém diáři. V ten okamžik se na nás vyvalil nečekaný proud jeho
fantazií a myšlenek. Ty byly obestavěné hudbou se zvláštní, těžko
popsatelnou příchutí. Ostrou příchutí. Takovou, která na jazyku
zůstává ještě dlouho poté, co jsme ostrá sousta spolykali a zapomněli je
přitom rozžvýkat. Sami sobě jsme tak nalhávali, že se dají jíst.
Paralyzováni tím náhlým zvratem se nejdřív příjemně bavíte. O to
víc pak zasáhne Hra svou komplikovaností a existencionálním podtextem. Ten
do popředí staví otázky, na něž si jednou bude muset odpovědět každý.
S hudbou nebo bez ní. A možná ještě hůř. Beze slov.
Formou hry tak hrdina nalézá i ztrácí své sny, své touhy, svůj
život. Život, o kterém si myslel, že snad někdy měl smysl. Hodina
odkapává nemilosrdně pomalu, fantazie se zhmotňují a zase mizí. Jakoby ani
nebyly. Ačkoli na jevišti nejsou prakticky žádné kulisy, máme v podstatě
stále dojem, že je plné. Postavy, které se objevují a zase mizí. Ženy.
Zamilovanost. Jen jedna jediná dokáže manažerovi naplnit pocit prázdnoty.
A i když vyzkouší i jiné dívky, vrací se ke své Paní, aby i ji
nedlouho poté opustil. Musí ještě vybojovat trofej. V zápasech, jež
z něj učiní muže.
To vše naplňuje prostor, ve kterém se zrcadlí všechny lidské obavy,
všechen ten strach z nesmyslnosti bytí. Hudba a tanec převzaly roli slov
dokonale. Vnitřní monolog našeho hrdiny tak plynul a my byli unášeni
s těmi nevyřčenými větami. Každý do svého vlastního kouta.
Závěrečný koncert je zřejmě jakýmsi dovršením. Manažer si konečně
užívá, ačkoli měl ještě před okamžikem smyčku kolem krku. Vrací se ze
snění do reality. Šťastný konec? I když se slibované překvapení
dostavilo, závěr motiv hry prazvláštně rozmělnil a nedal nám tak možnost
k zamyšlení.
Divadlo Sacramentum, Moskva, Rusko (uvedeno v Divadle Na zábradlí dne
27.6. v 17.30)
Timur Galejev: The Game
Napsat komentář