Moderní uspěchaná doba přeje zkratce a skládankám, čehož se rozhodli
využít v pražském Divadle v Dlouhé a máme tak možnost zažít a plně
vychutnat neuvěřitelný divadelní fast food „Souborné
dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách“ v režii Jana Borny
s trojicí Jan
Vondráček, Miroslav
Táborský a Martin
Matějka v hlavních (a vlastně všech) shakespearovských rolích.
Nevěříte? Tak čtěte.
Shrnout celého Shakespeara do sto dvaceti minut se mohlo ukázat nápadem
stejně tak dobrým jako špatným. Každý má k jeho dílu trochu jiný
vztah, každému téměř nevyhnutelně budou chybět jeho oblíbené pasáže.
Ovšem jednak tam ty nejlepší kousky z každé hry jsou (v případě
Hamleta jen jeho zásadní slova, slova, slova, díky nimž tuto hru a její
děj bezpečně poznáme) a jednak má inscenace v sobě ještě mnohem více,
díky komentářům a vtipným glosám tří hrajících expertů na Mistrovo
dílo. Nevzniká tak pouhé shakespearovské „Best of“, kterému publikum
tleská čistě z pocitu kulturní povinnosti, ale skutečně zasvěcená sonda
do Shakespearova díla vhodná jak pro neznalé školáky, tak pro zasvěcence,
jimž se otevírají v alžbětincově díle nové obzory. To vše díky
vytříbenému inscenačnímu citu pro situaci (ať už alegorickou, komickou
či tragickou) a pro to skutečně nejzásadnější v každé z 37 her a
154 sonetů.
S oběma milenci se to veze – i přes pomoc chůvy a jednoho
kněze…
Nalezení toho podstatného bylo někdy jednoduché (takový Romeo a
Julie se svou téměř předpisovou dějovou linkou od expozice až po
katarzi se snadno vypráví ve zkratkovité parodii) a jinde složitější
(Titus Andronikus je dějově krásná hra – pořád se v ní
zabíjí, bylo tudíž nasnadě zobrazit ji se vším všudy jako krvavou
televizní kuchařku).
Ovšem například Shakespearovy historické hry jsou ve svém kontextu
nesmírně zajímavé, ale do sto dvaceti minut by se v celé své kráse
nevešly – Julius Caesar proto stačí pouze zařvat „I ty,
Brute“ a stejně jako po něm Kleopatra otrávená hadem padne anticky na
zem – to podstatné z obou her je nám jasné. Stejně tak se inscenátoři
vtipnou vložkou komentovaného hokejového utkání o královskou korunu
popasovali s hrami o všech Richardech, Jindřiších a Králi
Janovi.
Vrcholem v krácení je potom drastická komprese shakespearovských
komedií na scénické čtení o několika jednáních ve stylu 16 v jedné.
Inscenace poukazuje nepřímo na to, že mnohé Shakespearovy hry jsou
zdlouhavé, nudné a jejich děj i přes krásu jazyka je vlastně hrozně
banální. Proto se o ději některých her pouze mluví, na jiné – jako
například na Coriolana – vlastně ani nedojde. Nezapomenutelnou
podobu dali potom v Dlouhé Othellovi, kterého pojali jako velmi
parodický rapový výstup – „řekneme vám story týpka, co měl černý
tělo, balil bílý roštěnky a říkal si Othello.“. To snad hovoří
za vše.
Nevzniká tak pouhé
shakespearovské „Best of“, kterému publikum tleská čistě z pocitu
kulturní povinnosti, ale skutečně zasvěcená sonda do Shakespearova díla
vhodná jak pro neznalé školáky, tak pro zasvěcence, jimž se otevírají
v alžbětincově díle nové obzory.
Mirku, ty si snovej…
Největší obdiv patří pochopitelně hercům. V časové tísni, která
jim předepisuje oněch krizových 120 minut, zvládají všechny podstatné
Shakespearovy role s bravurou – Jan Vondráček už ví, proč se ženské
role dávaly v renesanci mužům, Miroslav Táborský si plní sen zahrát si
Hamleta, a přestože Martin Matějka má tendence soustavně zvracet
do publika, nejsou diváci ochuzeni o špičkové herecké výkony okořeněné
velkou měrou nadsázkou a jemně laděnými „zcizováky“.
Nápad na tuto inscenační podobu zkratkovitého Shakespearova díla se
zrodil v hlavách Jesse Borgesona, Adama Longa a Daniela
Singera, kteří byli zároveň prvními představiteli všech
rolí. Jejich devadesátisedmiminutové představení uváděné pod hlavičkou
Reduced Shakespeare Company (Společnost zkráceného
Shakespeara) se rychle stalo miláčkem Londýna. V Criterion
Theatre se hrálo s nezmenšeným úspěchem po deset sezon. Do češtiny hru
převedl osvědčený shakespearovský překladatel Jiří Josek, v Dlouhé ji
uvádějí jako českou premiéru.
Nezáleží na tom, jestli si na díle velkého alžbětince po svém
„ujíždíte“, zda jste znuděni či zmateni stále novými a novými
inscenačními výklady jeho her nebo jestli vás nechává lhostejným, tohle
představení prostě musíte vidět.
Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách
Autoři textu: Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer
Překlad: Jiří Josek
Režie: Jan Borna
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Petra Goldflamová Štětinová
Hudba: Jan Vondráček
Textový upgrade: Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan
Vondráček
Asistent režie a dramaturgická spolupráce: Barbora
Futerová
Premiéra 19. 11. 2008 v Divadle v Dlouhé
Napsat komentář