V další premiéře letošní sezóny Divadlo v Dlouhé uvedlo klasiku
Williama Shakespeara, komedii Mnoho povyku pro nic. V úpravě Hany Burešové
a Štěpána Otčenáška se ale nesetkáme s tak úplně tradičním
zpracováním. I když v mnoha ohledech se v Dlouhé můžete těšit na
Shakespeara, jak ho znáte, inscenace se zároveň pokouší o aktualizaci
tématu prostřednictvím reálií i jazyka.
Příběh Shakespearova textu není sice nijak složitý, ale jeho téma,
ačkoliv prezentováno s lehkostí jeho komedií vlastním, nepostrádá
patřičnou hloubku. Mašinérie manipulací, která ukazuje sílu pomluvy a
její potenciál změnit běh lidského života, může být i dnes
dostatečně výmluvným tématem. V Dlouhé sice zůstávají jasně
zachovány hranice mezi dobrými a zlými a večer je zakončen happyendem, ale
zároveň se podařilo nenásilně divákovi podsunout zamyšlení, že to tak
vlastně nutně vždycky být nemusí a že na to, abychom viděli podobnou
frašku, nemusíme nutně chodit do divadla.
Burešová s Otčenáškem inscenaci zasadili do reálií přímořského
prázdninového letoviska, kde tráví svůj volný čas aristokratická
smetánka. Bláznění na pláži, slunečníky, čas vyhrazený golfu a tenisu,
i když na tradiční šerm se také místo najde, a důmyslné koktejly
s paraplíčky. To vše doplňuje klišé hudebníka za elektrickými
klávesami, který hází jeden provařený italský hit za druhým, a
občasná, někdy i úsměvná a působivá drobná zastavení herecké akce
doplněná o zvuk fotografické spouště, který evokuje prázdninové
momentky. Obojí divákovi umožňuje získat nepatrný odstup a povolit uzdu
další reflexi.
Prvotní nadšení z aktualizace textu ale bohužel rychle opadá
především v první třetině večera. Problémem, který inscenaci provází
po celou dobu, je nevyváženost. Některé scény sice mají potřebné tempo a
skvělé uplatnění v nich nachází také talent pro pohybovou komiku,
kterým je soubor znám – zde okouzluje především Marek Němec jako
Benedik ve scéně se slunečníkem, ale tradičně také Jan Vondráček, když
coby Don Pedro nabízí Claudiovi svou pomoc při získání Héry – ale
často inscenace diváka naprosto ztrácí. Zčásti je to tím, že se
Burešová s Otčenáškem až příliš nechávají unést detaily
prostředí, které si pro svou aktualizaci zvolili, a novým pohledem tak
zbytečně rozmělňují švih a soudržnost původního textu. Zčásti se na
tom podílí také momenty, kdy se inscenace vrací ke stylizovanému
básnickému jazyku, který v kontrastu s uvedeným přístupem příliš
nefunguje, i když je to především on, kvůli kterému se na Shakespeara
chodí. Jako by tuto neorganičnost cítili také herci na jevišti, často
v těchto pasážích po textu jen kloužou. Na to v Dlouhé nejsme vůbec
zvyklí. Především celá záporná linka zápletky působí, jako by scény
byly zařazeny jen z nutnosti, aby posunuly děj dál. Padouchové najednou
sklouzávají k plytkému archaickému postoji, chybí jim švih a zápal.
Největším zklamáním jsou ovšem v tomto ohledu výstupy popletených
strážníků. Vzhledem k jejich roli při rozluštění zápletky tato
groteskní část Shakespearova textu prostě nemohla být vynechána a je
jasné, že pro tvůrčí tým se stala tvrdým oříškem. Bohužel se ho
podařilo rozlousknout jen cestou poněkud laciné estrádní zábavy. Pokud
inscenace už předtím v některých momentech postrádala tempo, s nástupem
tohoto pásma ho pozbývá zcela. Divák je bohužel chvílemi nucen pochybovat,
zda tvůrci nepodcenili jeho inteligenci a nepřecenili jeho trpělivost.
Inscenace v Dlouhé možná až příliš podlehla své snaze o to, aby se
v Shakespearovi v jejím podání poznal také dnešní divák. Prostředí,
které Burešová s Otčenáškem zvolili pro aktualizaci textu, je přitom
skvělé – odpovídá jeho potenciálu a přitom pomáhá téma rozvíjet
i v dalších rovinách. Zdá se ale, že moderní reálie byly přeceněny na
úkor textu a v některých okamžicích ho prostě přebily. I když nebudete
odcházet se špatným zážitkem, pochybnostem se nová inscenace v Dlouhé
neubrání. Chybí Shakespearovo srdce, elegance a švih. Mnoho povyku pro nic
namísto organické aktualizace dost často nerozhodně přešlapuje mezi
minulostí a přítomností.
Divadlo v Dlouhé
William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic
Režie: Hana Burešová
Překlad: Jiří Josek
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Scéna: David Marek
Kostýmy: Hana Fischerová
Hudba: Milan Potoček
Hrají: Miroslav Hanuš, Jan Vondráček, Tomáš Turek,
Marek Němec, Jan Meduna, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš, Filip Cíl, Martin
Veliký, Vlastimil Zavřel, Milan Potoček, Pavel Lipták, Klára
Sedláčková-Oltová, Helena Dvořáková, Marie Turková, Malvína Pachlová /
Denisa Pfauserová, Klára Františáková, Martina Simonová, Michaela
Doležalová
Premiéra: 5. dubna 2014, psáno z první reprízy.
Napsat komentář