Po zastávkách v Hradci Králové a v Plzni se „luxusní obchod
s posvátnem“ – nejnovější projekt uměleckého sdružení Depresivní
děti touží po penězích – představil v rámci festivalu …příští
vlna/next wave… také v Praze. Unikátní divadelní experiment s názvem
Reliquiarum je inspirován sbírkou relikvií v Kapli sv. Kříže na
Karlštejně i výlohami gigantického pražského obchodního domu
Palladium.
Návštěvník si v mysteriózním butiku nacházejícím se v prostorách
Experimentálního prostoru Roxy/NoD může vybrat z katalogu sto třiceti
osobností. Výběr vzešel z internetového hlasování, jež proběhlo na
stránkách www.reliquiarum.cz
v průběhu letošního jara. Nabídka zahrnuje široké spektrum osobností
veřejného života. Mezi „ikonami“ soudobé společnosti (kritériem
výběru byl také rok narození 1909 a výše, tedy uplynulých sto let)
můžeme nalézt tuzemské i zahraniční politiky, uznávané spisovatele,
herce nejrůznějších žánrů a kvalit (od Národního divadla až po
pornofilmy), moderátory, kosmonauty, filmové režiséry i postavy, známé
vrahy a násilníky i jejich oběti či dokonce krávu Milku nebo psa Lajku.
Každému z těchto novodobých světců je přiřazena relikvie významově
spjatá s jeho životem, kultem či smrtí. Některé osobnosti jsou sdruženy
v páru či skupině spojené jistou událostí či zálibou jejích členů
(„nemocniční“ sebevražda tak například svádí do jedné kolonky Sarah
Kane a Bohumila Hrabala, obliba televize zase Andyho Warhola a řád
klarisek).
Po vyplnění objednávkového formuláře je „zákazník“ odveden do
„kaple“ – pohodlně vystlaného boxu, kam je mu přinesena ještě
zabalená relikvie. Do sluchátek mu obsluha pustí komentář o životě
příslušného světce přednášený přesvědčivým, ale uklidňujícím
tónem moderátora nabízejícího zboží na celodenních
„brainwashingových“ teleshoppingových kanálech, zakončený vždy pokynem
Nyní meditujte! A tak se také děje…
Papírový pytel s relikviemi dvou kontroverzních rakouských autorů
spojených problematickým vztahem k vlasti, Thomase Bernharda a Elfriede
Jelinek, jsem rozbalovala velmi opatrně. Nalezla jsem v něm dva flakony plné
žluči. Kim Ir-Sen a Josef Fritzl se mi připomněli květinami – vůdce
pestrobarevnými umělými orchidejemi, násilník květináčem s uschlým
stonkem. Lampa vyšetřovatele StB Aloise Grebeníčka oslepila ostrým
světlem. Atd. Atd. Komentář byl obvykle věcný, často trefně ironický
(hlasový rozsah Michala Davida atp.), místy až cynický (třeba ten
k vibrátoru Štěpánky Haničincové), s humorným vysvětlením původu
předmětu. Nejvíce paradoxně udivoval tam, kde jsem si uvědomila, že
poslouchám holá fakta. Přesněji: děsivá holá fakta. Zprávy, které se na
nás z médií řinou dnes a denně, takže už je téměř nevnímáme.
Směsice bulvární špíny a informací z agentury Reuters. Souložila. Zabil.
Ač se má mysl meditacím obvykle vzpírá, tentokrát došlo k samozřejmé
kontemplaci nad tím, jak asi vypovídají skutky novodobých svatých
(i jejich samotný výběr) o stavu naší společnosti. Depresivní děti
dosáhly svého. Přinutily diváka k zamyšlení.
Slovo divák je zde na místě – jakkoliv by se vzhledem k předchozímu
mohlo zdát, že Reliquiarum vlastně žádným divadlem není. Samozřejmě,
inscenace Depresivních dětí není divadlem, které by předvádělo vespolné
jednání osob či beze zbytku naplňovalo jiné tradiční definice
divadelnosti. Je divadlem ve smyslu dekonstrukce – rozkladu formy, jednoty
času i dění, individualizace diváka oproti kolektivnímu diváctvu. Teprve
z těchto fragmentů však mohou vznikat nové konstrukce, založené na
individuální asociativní montáži významů. Výsledným tvarem je pak
množství představení jedné inscenace (co divák, to představení),
z nichž každé navíc nese rysy divadla totálního – využitím
nejrůznějších prostředků, které působí na všechny divákovy smysly. Je
zasažen sluch, zrak, hmat, chuť (jazyk Jana Nepomuckého a jiné stravitelné
relikvie) i čich (vonící květiny, flakony s parfémy atd.). Za těch pár
korun, které můžete (ale nemusíte!) po skončení představení v recepci
mysteriózního podniku odevzdat, to věru není málo. A lepší investici do
budoucnosti českého alternativního divadla si jistě nemohou představit ani
sami organizátoři Příští vlny.
Napsat komentář