Na dvou pražských scénách, v Divadle Na zábradlí a v Disku, se
o víkendu rozjíždí již jedenáctý ročník mezinárodního amatérského
festivalu Apostrof. O jeho jedinečnosti, historii, současnosti a budoucnosti
jsem si povídal s ředitelem Akramem Staňkem. Festival je po celou dobu své
existence specifický tím, že do Prahy zve amatérské či poloprofesionální
soubory doslova z celého světa, od Koreje až po Venezuelu.
Nejde ale v pravém slova smyslu o festival či přehlídku, nýbrž
o nekonvenční setkání neprofesionálních divadelníků. Jak sám ředitel
Akram Staněk podotýká, tento fakt odlišuje Apostrof od všech
ostatních.
„Nechceme, aby se účastnily zavedené soubory, spíše nás zajímají
konkrétní inscenace a projekty něčím osobité a jedinečné,“ podotýká
Akram Staněk. „Všechno jsou to umělecké kusy. Na to dbáme především a
hranice mezi profesionalitou a neprofesionalitou je velmi úzká. V takových
projektech, o které nám v dramaturgii festivalu jde, je ale jedno, jestli
jsou za to peníze nebo ne. Podstatou festivalu jsou trvalé kontakty, které
mezi sebou soubory z celého světa naváží, a nezřídkakdy vznikají
i velmi zajímavé zahraniční spolupráce.“
Každý rok se na festival hlásí 50–100 souborů, a to i z těch
nejvzdálenějších exotických zemí (Korea, Rusko, Venezuela, Estonsko…).
Organizátoři však musí vybrat pouze něco okolo třinácti. Výběr
probíhá na základě doporučení nebo zaslané nahrávky představení.
Navíc zajímavostí je, že se na téměř každém ročníku objeví premiéra
zahraničního kusu. Jak sám Akram Staněk přiznává, je velmi těžké
vybrat z široké nabídky jasné favority, neboť kvalita souborů je velká a
paleta výběru velmi rozmanitá.
Už od svého počátku se Apostrof snaží profilovat jako velmi pestrý
z hlediska divadelních žánrů. Protože jde o festival mezinárodní, je
zde k vidění mnoho představení od pohybového divadla až po
„klasickou“ činohru. Té chtějí organizátoři věnovat i do budoucna
více pozornosti. Akram Staněk v této souvislosti upozorňuje na to, že se
za jedenáct ročníků festivalu podařilo vytvořit podhoubí pro jakousi
univerzální mezinárodní jevištní řeč, je tedy jedno, jaký žánr či
soubor se na festivalu představí, vždy se jedná o silný a především
unikátní zážitek, který je srozumitelný valné většině diváků.
V historii festivalu tak nebylo třeba ani jednou používat titulkové
zařízení.
Apostrof je koncipován jako otevřená divadelní dílna, postavená na tom,
že soubory jsou si navzájem diváky. Ze všech inscenací pak hlasováním
vyberou tu nejlepší. Přehlídka ale není čistě soutěžní, hlavním
posláním je komunikace, poznávání a srovnání. Jde zároveň o divadelní
dílnu otevřenou široké veřejnosti, zejména studentům. Právě pro ně je
festival určen a jde jim „naproti“ už výběrem atraktivních divadelních
prostor v centru Prahy, které mají v sobě jaksi zakořeněnou studentskou
auru – Disk je divadlem studentů DAMU a Na zábradlí stále ještě funguje
genius loci, které zde velmi ovlivnil „profesionální amatér“ Petr Lébl,
který se nikdy láskou k neprofesionálnímu divadlu netajil a festival
Apostrof v jeho začátcích velmi podporoval.
Pro festival je podle ředitele Staňka příznačná jeho neformálnost.
Chce se tak odlišit od často zkostnatělých amatérských přehlídek a
vytvořit příjemnou atmosféru. I proto jsou hosté z celého světa,
včetně těch nejexotičtějších zemí s účastí vesměs spokojeni. Je to
ohromná příležitost pro srovnání divadelního chápání napříč
téměř všemi kontinenty. Akram Staněk také upozorňuje na sociální funkci
„sousedského divadla“, kde pomyslnými sousedy jsou najednou divadelní
kolegové z celého světa, kteří se tu společně na několik
dní sešli.
V rámci festivalu probíhají také workshopy, které vedou vesměs
vedoucí jednotlivých souborů nebo specifické osobnosti daného divadelního
žánru. I to přispívá k neformální funkci divadelní dílny. Workshopy
jsou vedené v angličtině nebo v případě nutnosti i s českým
překladem. Navíc jsou na festivalu k mání také komentované diskuze po
každém z představení, které moderuje divadelní kritik
Vladimír Hulec.
Festival jako takový začal vlastně poněkud nevinně jako malá
přátelská přehlídka divadla MB Lucerna pro přátele z Karakasu, kteří
byli v Praze na návštěvě poté, co divadlo MB Lucerna dvakrát za sebou
zavítalo na karakaský festival. Právě ze zmíněné kooperace se vyvinulo
následujících deset ročníků a festival si díky zahraničním souborům
dělá dobré jméno po celém světě. Od začátku ho vedou de facto jen tři
lidé – ředitel Akram Staněk, produkční Marie Fišerová, která
zajišťuje kompletní chod, a od pátého ročníku v týmu působí i Viola
Bastýřová, která je odpovědná za dramaturgii a komunikaci s divadly.
Navíc festival přijímá i dobrovolníky, kteří se podílejí na organizaci
nebo jsou přiřazeni jako průvodce ke každému ze souborů.
Také letos čeká návštěvníky nabitý program. O třech inscenacích
vás budu informovat příští týden a navíc nás bude čeká drobné resumé
celého festivalu. Pokud chcete poznat něco ze zahraniční poloprofesionální
kuchyně, zajděte do Disku či Na zábradlí a posuďte sami.
Napsat komentář