Junot Díaz – Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda

Kniha Krátký,
leč divuplný život Oskara Wajda od Junota Díaze, amerického
spisovatele původem z Dominikánské republiky, která byla před dvěma lety
odměněna Pulitzerovou cenou za literaturu, vyšla nedávno poprvé v českém
překladu v nakladatelství Argo. Tento
nevšední román se dá opsat několika slovy: rodinná kletba, diktátorova
všemoc, černá kůže a fantastický komiks.

Protagonisty knihy Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda jsou
tři generace rodiny Cabralů de Leonů. Osudy hrdinů jsou vylíčeny na
pozadí pohnutých dějin Dominikánské republiky ve 20. století, přesněji
v době nadvlády diktátora Trujilla.

Autor vypráví příběh z několika
perspektiv, přičemž hlavní část románové ságy patří osudu zarytého
milovníka sci-fi a fantasy, sociálního introverta, mimoně, obézního a
u žen velmi neúspěšného mladíka Oscara, který si svou přezdívku Wajd
vyslouží podle podoby „s tím tlustým teploušem Oskarem
Wildem“. Oscar je nejmladší syn rodiny Cabralů de Leónů, jejichž
osud je zasáhnut rodinnou kletbou, kterou tamější domorodci
nazývají fukú.

V dalších retrospektivních kapitolách, které sahají až k samému
bodu zvratu, kdy do poklidného života rodiny de Leónů zasáhla moc
krutovládce Trujilla, jehož hrůzné činy považují hrdinové za onu
rodinnou kletbu (fukú), se dozvídáme, jak marná byla snaha
vyvarovat se tohoto prokletí, které by se dalo výstižně citovat slovy
z románu: „Stejně jako všichni v tomhle příběhu podcenila hloubku
sraček, do nichž zabředla.“ Důvodem tohoto zbytečného boje není
ani tak skutečnost, že moci diktátora nelze uniknout, jako spíše fakt, že
samotné jádro rodového zatracení tkví přímo v samotných hrdinech.

Vlastní děj knihy má podivuhodný spád, je vyprávěn několika
vypravěči, přičemž rodinné příběhy se střídají s historickými
fakty, která jsou místy okořeněna vtípkem či pikantním detailem. Tyto
partie celkově prosvětlují místy temné části knihy a zároveň budí
pozornost čtenáře, který se musí prokousat poměrně obsáhlými
faktografickými poznámkami pod čarou. Nakonec se však před ním otevírá
hlavní téma knihy, a to osudy tří generací. V té nejstarší sledujeme
pochmurný příběh chudáka Abelarda, který se jako jediný vzepřel
diktátorově moci tím, že mu odmítl obětovat svou milovanou dceru. Na tento
hrdinský čin však podle kletby doplatí brutálním způsobem celá jeho
rodina. (Citlivější čtenáře je třeba varovat – těchto sugestivně
vylíčených scén páchnoucích krví je v knize celá řada.)

Součástí kletby bývá
snad sem tam nějaké to štěstí – tak si potom lze vysvětlit přežití
nejmladší Abelardovy dcery, teprve dvouměsíční černočerné Belicie,
tohoto dokonalého dítěte apokalypsy, která se přes své zázračné
znovuzrození beztak nevyhne příšerné zkušenosti s diktátorovou
všemocí. (Čtenáře lačnící po vůni krve je na tomto místě možné
nalákat na řadu takovýchto násilností odehrávajících se povětšinou
v šustícím třtinovém poli.) Onu třetí generaci představují její dvě
děti – Lola, „dominikánská tvrďaska s vlastní šekovou knížkou
a ďábelská svině k tomu“, a již zmíněný věčný panic a
neúspěšný autor sci-fi románů, Oscar.

Samotný text románu je velmi působivý; místy připomíná humoristický
román, místy zase učebnici dějepisu. Autor tak neustále udržuje
čtenářovu pozornost, která je z jinak lehkého a napínavého čtení tu a
tam vytrhována a nucena k pozastavení či pomlce. K těmto rysům knihy
patří také množství literárních, filmových či kulturních odkazů, bez
jejichž znalosti (jedná se hlavně o díla z žánru sci-fi a fantasy či
komiksu) zůstanou některé příměry nepochopeny.

K neposledním kvalitám knihy patří vynikající překlad Barbory Punge
Puchalské, včetně připojeného praktického slovníčku španělských slov
a vět, s pomocí něhož se může čtenář vzdělat ve španělských
příslovích, eufemismech pro různé části těla, obecných moudrech či
nadávkách. Za všechny uveďme: „Yo soy prieta… pero no soy bruta –
Jsem sice černá…ale ne pitomá.“

Ukázka:

Jenomže fukú, to není jen dávná historie, strašidelná historka
z minulosti, ze které už si nikdo nic nedělá. Za časů mých rodičů to
bylo skutečné jak hovínko v gatích, něco, nač jste mohli vzít jed.
Každý znal někoho, koho převálcovalo, stejně jako všichni znali někoho,
kdo to dotáhl až do Palacia.

Junot Díaz, Krátký, leč divuplný život Oskara
Wajda, Argo, Praha, 2010, překlad Barbora
Punge Puchalská.