Když se jedna velká rodina sejde dohromady, aby zjistila, proč zmizel
jeden její příslušník, je zaděláno na problémy. Zvlášť když mezi
sebou mají její členové nevyslovené křivdy. Vzrůstající emoce vytahují
na denní světlo sympatie i antipatie. Vítejte na rodinné sešlosti
Westonových.
Když zmizí literát a opilec, ale hlavně otec rodiny, příbuzní se
sjíždí do domu, v němž žil spolu s drogově závislou manželkou Violet
(Meryl Streep). Přijíždí jejich tři dcery: energická Barbara (Julia
Roberts), které se právě rozpadá manželství, nenápadná samotářka Ivy
(Julianne Nicholson), na níž v minulých letech zůstala péče o rodiče, a
nepříliš dospělá Karen (Juliette Lewis), zasnoubená s úspěšným
podnikatelem pochybné povahy. Kromě nich dorazí i Violetina sestra
s manželem a nesebevědomým synem (Benedict Cumberbatch). Začíná tak
střet naprosto odlišných povah, boj o uznání i dominanci v rodině.
V hlavní roli krize všeho druhu
Jak už to u příběhů bývá, všechny střety jsou vyhnány do
extrémů. Každá postava je velmi osobitá, každá v sobě skrývá trauma
nebo nějaký problém, který si na pozadí rodinné krize řeší: nevěra,
divoké dospívání, drogy, traumata z dětství, osamělost. Rodina by se
chtěla tvářit soudržně, situaci ale stále narušuje matka Violet, nad
níž se vznáší nejen ztráta manžela a těžká nemoc ve spojení
s drogovou závislostí, ale také duchové z nešťastného dětství a
těžkého života. Od svých dětí čeká ocenění, nedokáže však
překonat svoji sebestřednost a uznat dcery jako dospělé, samostatné ženy.
Její nejstarší dcera Julia po ní povahu zdědila, a právě mezi nimi
probíhá nejvíc konfliktů: čím víc je zřejmá jejich povahová podobnost,
tím větších rozměrů nabývají rozpory. Dlouho nevyřčená se celým
dějem line otázka, zda bude jedna z dcer schopná postarat se o matku. Nebo
zůstane opět sama se svými přízraky a členové rodiny se rozjedou stejně
náhle, jako se objevili?
Divadlo na filmovém plátně
Film byl napsaný podle divadelní hry (scénář napsal její autor Tracy
Letts) a zachovává si některé její rysy: většina děje se odehrává
v domě, největší důraz je kladen na dlouhé rozhovory a monology. Hraní
je tu „divadelní“ a herci předvádí rychlé změny nálad i silné
výrazy, které nutí diváka pozastavovat se nad tím, „jak je to dobře
zahráno“. To je zároveň klad i zápor filmu – na jedné straně je
příběh uvěřitelný i přes naprosto vyhrocené nakumulované mezní
situace, na druhé straně však tato skutečnost diváka čas od času vytrhne
z děje a nutí ho objektivně uznat, že herci opravdu předvádí úžasné
výkony. Herecky filmu samozřejmě kraluje Meryl Streep jako excentrická
Violet, rozhodnutá říkat všechno, co si myslí. Ale ostatní herci jí
zdatně sekundují: Julia Roberts v roli její mladší inkarnace –
soupeřky, Julianne Nicholson jako životem unavená Ivy, naivní Karen
v podání Juliette Lewis nebo Benedict Cumberbatch v netypicky zakřiknuté
roli člověka, kterého rodina nedokáže brát vážně.
Taková (ne)normální rodina
V příběhu je koncentrováno tolik osobních problémů, že se snad
každý v jedné z postav najde, což ještě umocňuje až archetypální
výběr hrdinů (rodina se třemi dcerami). Kromě toho nastavuje zrcadlo
současným vztahům obecně. Silně individualizované osobnosti tu bojují
o uznání o pochopení ostatními. Na chvíli se pokusí sblížit
v představě ideálně soudržné rodiny, ve které by teoreticky mohli najít
útočiště. Velmi brzy se představy rozpadají a touha po vlastní životní
cestě začíná převažovat. Uznání rodiny za styl života, který si
postavy hájí, se nedostavuje a jejich „dokonalý“ obraz se hroutí,
osobní zájmy převažují.
I když se postavy snaží navzájem si pomoct, nabízejí jedna druhé jen
své vlastní recepty, aniž by pořádně pochopily situaci druhých.
Zůstávají ve svých uzavřených bublinách, z nichž nedokážou uniknout.
Spojení slov „Blízko od sebe“, jak byl film pojmenován v češtině
(originál je August: Osage Country), je tak velmi přesným vystižením
problému.
