VALL-I (WALL-E)

Kdo má očka
krásnější než shrekovský Kocour v botách? Kdo konkuruje zvukům R2-D2?
Kdo jezdí po neschůdném terénu lépe než Číslo 5? A kdo dokáže milovat
stejně jako člověk? No přece VALL-I! Pixar za pomoci animovaného robůtka
do kinosálů rozlévá vlnu nečekaných citů, které nás šimrají od
konečků prstů až po poslední nervovou buňku v mozku a které nás
neopouštějí ani po skončení závěrečných titulků.

Země je už skoro
přes sedm století opuštěnou planetou. Lidé ji tak znečistili a
zaneřádili, že už na ní život nebyl možný a museli začít žít ve
vesmírných lodích daleko od kontaminované planety. Aby se jednou mohli
vrátit, postavili roboty, kteří mají v mezičase veškerý odpad
zrecyklovat. Lidé ale jaksi pozapomněli roboty renovovat a vlastně zapomněli
na celou Zem. VALL-I (česká podoba roztomilé anglické zkratky WALL-E) je
posledním „přeživším“ robotem. Lisuje v sobě césaroidní odpadkové
kostky a skládá je do vysokých věží. Osamělost, přítomnost
přátelského a téměř nezničitelného švába Hala, sbírání
všemožných lidských předmětů (např. Rubikovy kostky, figurek trpaslíků
či zipáků) a hlavně koukání na videokazetu s muzikálem Hello
Dolly! (1969) ho postupně proměnily v citově uvažujícího tvora,
který touží po jediném – po někom, kdo by mu stiskl ruku a miloval ho.
Vall-iho šance najít někoho takového se zvyšují s příchodem krásné
bílé robotky EVE.

Režisér a
scenárista Andrew Stanton
prožíval svoje dětství v období 70. let a 80. let. Tehdy kinematografie
procházela bouřlivými lety, plátna kin byla ovládána experimentováním a
k nejoblíbenějším žánrům se řadilo sci-fi. Ve Vall-im Stanton všechno
syntetizuje, ba co víc působí stejně revolučně jako kdysi Spielberg nebo
Lucas. V čem? Ve Vall-im oživuje svoje dětské radosti a žánr rodinného
dobrodružného filmu. Experimentuje s novou technologií (kamerový software
napodobuje styl reálné kamery Panavision, užívá širokoúhlých záběrů a
steadicamu – toho virtuálního samozřejmě, hraje si s hloubkou ostrosti).
Uctívá předešlá filmová díla a do jednoduchého příběhu nepatrně
prostřednictvím slov kapitána vesmírné lodi Axiom vložil hlubší
(environmentalistický) smysl. „Tam někde je náš domov, který se utápí
v problémech. Nemůžu tu jenom sedět a nic nedělat. To jsem dělal
vždycky. Tohle dělali vždycky všichni na týhle zatracený
lodi! Nic!“

Film působí dokonale vyváženě, obsahuje v sobě totiž celou řadu
kontrastů. Špinavá Země vs. hygienicky čistá loď Axiom. Ošuntělý a
hranatý Vall-i vs. čistá a applovsky ladná Eve. Minulost vs.
přítomnost-budoucnost. Zbytečně ukecaní lidé vs. málozvuční roboti.

Pixarovští
Vall-iho promysleli do nejmenších detailů. Těmi nejúchvatnějšími detaily
jsou šváb Hal a robůtek M.O. Elegantní Hal s dlouhými tykadly, který se
chová jako psík, vždycky dodá záběrům plným „mrtvého“ prostředí
živost. Jeho pobíhající tělíčko s radostí hledáme ve změti suti a
doufáme, že ho Vall-i nezajede. M.O. se všude objevuje jako první a
zachraňuje beznadějné situace. Jeho zvuky aspirují na nejlepší
hlášky filmu.

Od prvních minut snímku, kdy vesmírem zaznívá písnička z muzikálu
Hello Dolly! „Put on Your Sunday Clothes“, je jisté, že Vall-i je
něčím jiným. „Out there, there’s a world outside of Yonkers…“
V jeho robotickém těle si čisté a nevinné lásky snad všimneme více než
u nás. Vall-i nám téma lásky k druhému a k Zemi vnucuje takovým
způsobem, který nevadí. Nepotřebujeme žádných opojných drog ani
dokumentů. Potřebujeme jen jeho a taky kouzelníka Presta, který spolu se
svým králíkem poskakuje v předfilmu. Na pixary se do kina holt musí
chodit včas!

{youtube}UblUO0LjPUg{/youtube}

VALL-I /
WALL-E – USA, 2008
Režie: Andrew Stanton
Scénář: Andrew Stanton, Pete Docter, Andrew Stanton, Jim
Reardon
Kamera: Jeremy Lasky
Hudba: Thomas Newman
Střih: Stephen Schaffer
Hrají: Sigourney Weaver, Kathy Najimy, Ben Burtt, Fred
Willard, Elissa Knight, MacInTalk, Kim Kopf, Garrett Palmer
Premiéra v ČR: 14. 8. 2008
Délka: 97 minut