Pavla Sceranková (1980) se ve svých
konceptech drží ve veřejný prostor intervenující linie, jejíž
součástí je divácká interakce na pomezí happeningu. Zásadní otázkou
jejího díla zůstává paměť, vzpomínka a její zpracování. Koncept Pavly
Scerankové Alles wird Gut, který sestával z částí „Jedu“ a
„Modelová situace“, uvedl v brněnské galerii G99 autor výstavního
projektu galerie František Kowolowski.
„Vážně si to můžu zkusit?“ ptal se můj pohled s dětským
nadšením a jistou nedůvěrou éterické bytosti Pavly Scerankové. Dřevěný
kolos připomínal spíše válečnou zbraň středověku. V příštím
okamžiku jsem vstupoval do kabiny kosmické lodi a směřoval v úhlopříčce
na protější stranu přízemní místnosti galerie, šíří kosmu přímo do
středu Siria. A zpět! Udržet rovnováhu a nepostavit se v podivném skeletu
na hlavu. A další a další.
Najednou to byla hra. Tak přichází ke slovu spontánní participace ze
strany návštěvníků akce, která není založena na vnuceném pocitu
sounáležitosti. Homo ludens. Člověk si hraje rád. Princip hry,
spočívající v udržení napětí, vtipu a jisté formě bláznovství,
naplňuje koncepci „Jedu“ v mnoha jejích aspektech. Člověk se ocitá pod
maskou v magickém momentě, který prožívá uvnitř pohyblivé konstrukce.
Tento stav vyvolává efekt anonymity, kdy si člověk přítomný v kvádru
připadá nezávislý na hodnocení okolí. Tento individuální prožitek
z čisté hry tedy zůstává v jeho paměti, zůstává součástí jeho
prožitku z vernisáže, výstavy.
Kurátorská práce Františka Kowolowskeho (1967), jejíž kvality byly
rozpoznatelné již ve spolupráci s Michaelou Thelenovou, jednoduše vyzdvihla
nosné principy Scerankové konceptu a zároveň respondovaly s dramaturgií
G99. Ve stejných prostorách shodou okolností proběhla v květnu tohoto roku
vernisáž skupiny Guma Guar, se kterou Kowolowski také spolupracoval (Mezi
námi skupinami II, 2006).
Sochařský výraz „Jedu“, který
zdůraznil Kowolowski, se zjevuje již v dilatačním vnímání materiálu a
respektu k němu (jeho využití však nepodléhá pouze estetické funkci).
Dva kruhy v průměru 2,8 m v rozmezí jednoho metru svírají čtvercový
skelet. Do jedné strany hranolu jsou vyřezány dveře, které při vstupu do
přízemí galerie přiléhají ke vstupním dveřím. Kolo udělá přesně
půl otočky, aby se dveře dostaly na úroveň protějších dveří
místnosti. I zde se Pavla Sceranková pohybuje na pomezí konceptuálního
umění a formálního minimalismu.
„Modelová situace“ je výsledkem myšlenky, která zkoumá percepci
v návaznosti na prožitý, haptický zážitek. Videozáznam pohledu na stěnu
je po zpracování promítán na totožný vstupní materiál-zeď. Zároveň se
v tomto průsečíku projevuje jeden z principů Alles wird Gut.
Sceranková je v tiskové zprávě k výstavě citována: „Vnímání
nemá charakter projekce, vnímání je v paměti uloženo jako prostor.“
Autor věří, že pocit zmatenosti se nezmocnil v okamžiku přestoupení do
druhé místnosti prostřednictvím obřího kola pouze jeho. Po kinetickém
zážitku z vnitřku konstrukce je svévolně vystaven srovnání, ke kterému
nutí videoprojekce na protější stěně. Neustále zrychlovaný a opět
zpomalovaný pohyb, zaznamenávaný jakoby z vnitřku konstrukce, ze které
právě vyšel, nutí návštěvníka se alespoň dvakrát otočit zpět a
přesvědčit se, jak si reálný pohyb konstrukce a záběry na zdi vzájemně
odpovídají.
Obraz v paměti tedy zůstává
skutečně jako jakési nejasné území, bílá plocha na mapě šedé kůry,
„prostor“ v naší mysli. Gombrich se v Příběhu umění vyjádřil
k fenoménu nedokonalosti lidského poznání: „Řekové říkali, že údiv
je počátek vědění. Přestaneme-li se divit, hrozí nebezpečí, že
přestáváme vědět.“ Alles wird Gut Pavly Scerankové podobný údiv
přináší. Dětský, nezastřený, plný radosti ze samotné hry.
S prací koncepčně podobného charakteru se může návštěvník setkat
v současnosti také v Pražákově paláci (Babiččin byt /2007/, do
25. října 2009), která se pohybuje v intencích paměti a jejích
možností. Těm, kteří se jako autor brechtovsky domnívají, že umění
může být realizováno pro zábavu (to neznamená beze smyslu), může
výstava přinést velice konkrétní a obohacující zkušenost.
Individualizovaně (ve smyslu percepce, prožití akce) probíhá interně
laděná performance, směřovaná k implozi zkušenosti, nese však v sobě
mnohem více. Vytváří ono kýžené anti-prostředí k okolní realitě,
již netradičností invence.
Galerie G99, Dominikánská 9, Brno, 29. září – 1. listopadu 2009;
kurátor: František Kowolowski
