Tři paralelní příběhy lidí, jejichž pravidelným tématem dne jsou od časného rána špeky (ano, ty špeky), by více vystihoval název Grantovi Špeci. Domněnka, že se jedná o knihu o tlustých lidech, je však mylná, skutečně tlustý člověk se zde vyskytuje jen jeden. Spoluautor Červeného trpaslíka dokázal, že toto téma je ožehavé pro celou společnost a že jsou s ním propojené nejširší vrstvy napříč celou společností. Nebyl by to však Rob Grant, kdyby z toho nevykřesal nevyčerpatelný zdroj humoru, hlubokých myšlenek a nezbylo místo i na trochu lásky.
Grenville Roberts má každé ráno potíže dostat své tlusté tělo z postele a nasoukat jej do oděvu, který si musí šetřit, neboť se v takovéto velikosti již dávno žádné nevyrábějí. Jeremy Slank ve dne v noci pracuje na zakázce pro britského premiéra, na projektu, který má Angličany zbavit obezity. Hayleigh vstává každý den o hodinu dříve než rodiče, aby mohla předstírat, že již snídala, a dodržet tak svůj plán již do konce života nic nejíst. Dokonalý průřez společností, aby vynikli ti, co se špeky usínají i vstávají: nefalšovaný tlusťoch, anorektička a ten, co má na špecích postavenou kariéru.
Už při budování postav si Grant se čtenářem tak trochu pohrál, oproti zvyklostem je obézní hrdina cholerický vztekloun, hladovějící dívka je nadprůměrně inteligentní úspěšná studentka a projektant hubnutí je v podstatě charakterní mládenec, který jenom věří svému nápadu. Tímto lehkým protočením obligátních charakterů si Grant vystavěl výtečnou platformu, po které mu již stačilo volně klouzat svým typicky odlehčeným a čtivým stylem.
Čtenáře asi nepřestanou přitahovat příběhy, které jsou o lidských tragédiích, ale on je nucen se při jejich čtení popadat za břicho. Grant podává nejen důkaz o tom, že špeky se mohou stát zdrojem lidského utrpení, zároveň připomíná, že na humor zbývá místo vždy. Tahle logika přístupu k životu Grantovi prostě sluší.
Vystavěné příběhy nejsou nijak zvlášť dramatické, asi by ani neměly být, děj je přece ze života, je ke zhlédnutí kdekoliv kolem nás. Jen ten pohled na ně je jaksi jiný. Čtenář cítí s protagonisty a nesměje se jejich neštěstí. To, co vyvolává úsměv na jeho tváři, je Grantův pohled na všelidový problém. Otázkou je, jaký věhlas a oblibu čtenářské obce získá kniha například v USA, kde mysl veřejnosti byla od problému celonárodní obezity odvedena až bankovní krizí. Všude jinde se však jistě do knihy pustí s rozkoší, jakou obvykle Rob Grant poskytuje.
Ukázka:
Grenville se mohl rozloučit s tím, že v běžných obchodech sežene cokoliv, co by mu padlo. S jedinou nepochopitelnou a zvrácenou výjimkou, kterou bylo sportovní oblečení. Tepláky na šňůrky, teplákové bundy a šusťákové soupravy v urážlivých barvách.
Kdo z oděvní sféry nabídky a poptávky proboha dospěl k tomuto žalovatelně dementnímu rozhodnutí, že lidem s nadváhou by se nemělo dovolit kupovat nic jiného než ohyzdné cvičební úbory? Že všichni tlouštíci prahnou jedině po nevzhledně neonově oranžových a brčálově zelených teplákových soupravách. To se ten magor jednoho dne podíval z okna a napadlo ho: „Člověk dneska nepotká špekouna, který by v jednom kuse neběhal nebo necvičil. Kdyby se nám podařilo proniknout na tenhle trh, vyděláme balík.“ Vskutku marketingový génius každým coulem. Měli bychom před ním smeknout. I když nejspíš růžovofialovou basebalovou čepicí.
Rob Grant, Špeky, Argo, Praha, 2008, překlad David Petrů.
Napsat komentář