Nigredo je latinský název pro přechod do černoty, tmy, zčernání a
také čerstvý název pro dlouho očekávanou čistě sólovou desku Daniela
Landy. Roční odmlka byla způsobená muzikálovou tvorbou, koncertováním,
ale také nehodou, která ho potkala na rallye. Všechny tyto informace vám
budou sděleny při poslechu první písničky s výmluvným názvem Prolog. Za
folkového pobrnkávání kytary vám Landa připomene, bohužel někdy trošku
kostrbatě, co je to Messerschmitt, popřípadě poradí kritikům, jak mají na
toto album reagovat. Písnička vám na rtech vykouzlí úsměv, který ale
příliš dlouho nevydrží.
Daniel Landa – Nigredo
10 skladeb/37:43 (Sony Music)
Přejde hned u druhé skladby Walter, Ute, Tommy, Mary,
která je typickým odkazem na dříve vyšlý Pozdrav z fronty. Ponurou
atmosféru, kterou Landa tvoří s grácií jemu vlastní, podkresluje cello a
basové dunění leteckých motorů. Slova ve vás vyvolávají představu, ve
které vidíte prolítající stíhačku z druhé světové války nad
rozbombardovaným městem. Není to pouze připomenutí jedné události
z historie, ale především útok na citovost, připomenutí člověčenství.
Především se ale neustále navrací k tématu nesmyslnosti války. Snad
ohrané téma, ale je hezké vědět, že existují lidé, kteří
nezapomínají a chtějí se poučit z předešlých chyb.
Nad Afghánistánem navazuje ve vlastenecky – vojenském
tématu na předchozí písničku, kde se můžeme setkat s nově vzniklými
motivy typickými spíše pro arabskou pentatonii. Do hravé arabské hudby se
ozývá natahování závěru zbraně a střelba ze samopalu. Dan zde zmiňuje
chlapíky ze šest set první, což je právě v Afghánistánu dislokovaný
prostějovský výsadkářský prapor, pro který Landa sám několikrát
vystupoval. Velmi zajímavá mi přijde fráze: „Oči jako dospělý, ty už
něco viděly…“
Veselá písnička. Landa zde opět ukazuje svůj
skladatelský um kreslit krásné obrazy ze slov, které hudbou ožívají a
dávají se do pohybu. Hudebně je tato písnička pro Landu naprosto
příznačná; pevný rytmus držící bicí, tvrdé kytarové rify a basová
kytara tvoří spíš než melodii atmosféru a rytmus. Sama osobně jsem se
setkala s myšlenkou, kdy jeden z redaktorů pánského časopisu bránil
svůj názor, že tato písnička je pouhou parafrází na písničku Bílý
jezdec od skupiny Orlík. Odpověď na takovéto tvrzení bych asi použila
přímo z Landových slov: „Vkládej mezi řádky strach, pořádně zatrub
na poplach.“
1968. Posmutnělá folková kytara, ke které Landa spíše
recituje text a ve které zaznívá dnes již notoricky známé hlášení
rozhlasu „Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny, překročila vojska
Sovětského svazu…“ je pro Dana ne jenom navracením se do minulosti, do
důležitých mezníků české historie, ale především je to vzpomínka na
Danovu maminku, která v té době čekala miminko – nikoho jiného než
samotného Daniela.
Už od prvních tónů písničky Jen ať to sype! je
cítit, že tady je v hlavní roli rychlost. Text je o automobilovém
závodníkovi, který je energický, nezvladatelný, chvíli neposedí, ale moc
dobře si uvědomuje, co riskuje. Hodně mě zaujala harmonika skrytě hrající
při refrénu a rychlost úderů, které tuto píseň staví až na hardrockovou
úroveň. Toto přitvrzení Danovi sluší, otázka je, jak to bude zvládat na
koncertech. Každopádně tato píseň nahradila na koncertech hranou „Dámě
mého srdce“ která se Danovi prostě nelíbila, ačkoli on sám uvedl, že
slovy „obejmi mě lásko, možná je to naposled“ je tam ona píseň
vlastně obsažená. Můžeme to taky brát jako předzvěst nového filmu,
který Landa chystá: Automobilový závodník, který při nehodě zabije
svého spolujezdce.
Pro mě nejslabší písní je Díra v hlavě. Text
známý, ať už z alb Konec, 9mm a v neposlední řadě z písničky
„Včera mě někdo trefil“. Hudebně i textově průměrná. Nic
nepřebývá, ale ani nic nepřekvapí. Nejrozporuplnějším dílem je
bezpochyby Eurosong. Sama jsem při poslechu nevěděla, jestli
to mám brát vážně, nebo jestli se jedná o další skladbu typu Prolog
(ačkoli ji zpíval už na koncertech). Hudebně je velmi zajímavá, mísí
balkánské rytmy s až rammsteinovskou tvrdostí. Spojení s touto německou
kapelou není zavádějící, znalcům dojde ve chvíli, kdy Landa spustí
„I will be betterrrrrrrrr“. 
Experimentování s již objeveným přichází i v další písničce, a
to Odplivnutí, která je poselstvím pro všechny Landovy
nepříznivce z řady kritiků, neoficiálně věnovaná panu J. X.
Doležalovi, který má s Danielem letitý spor řešený prostřednictvím
médií. Dan zde vyjmenovává (ke zpěvu zde má skutečně daleko) všechno,
co mu ostatní vyčítají. Co se týče hudebního provedení, je píseň
podkreslená pianovou melodií. Místy je na Danův hlas použit efekt amplionu,
což zde rozhodně není na škodu a jen dodává atmosféře výzvy
a apelu.
Na závěr přichází píseň nesoucí název alba Nigredo.
Odkazuje na brněnské představení Zlatý drak. Ze začátku typická
landovina, která se ovšem v refrénu probouzí a rozjíždí do rychlých
otáček, aby po chvíli polevila a nahradilo ji pomalé tempo, ve kterém hraje
nejvýrazněji cello. „Najdu další zeď a hned ji vyzkouším čelem“ –
snaha Landy popsat sama sebe – tohle album je tak uzavřeno a ukazuje všem,
že Landa tu je, je třeba s ním počítat, jen tak zpívat nepřestane a
pokud mu nastavíte nějakou zeď, milerád půjde proti ní, aby vás o tom
přesvědčil znova. Mimo jiné o tom svědčí i to, že je čtrnáct dní po
vydání alba nejprodávanějším interpretem v republice. Předběhl
Waldemara Matušku a jeho posmrtné hity, i předsmrtné hity Karla Gotta.
A mimochodem, „Čechové“ je skutečně přípustný
gramatický tvar.
Napsat komentář