Hooverphonic vzali střední Evropu ztečí a během několika dnů absolvovali tři koncerty v České republice – v Brně, Praze a Olomouci. Olomoucké vystoupení bylo zároveň součástí festivalu Divadelní Flora. Belgické trio dokázalo, že nejen divadelním uměním, ale také hudbou lze vyprávět příběhy lidských vášní.
„Tak vás tady vítám, jsem prezidentem golfového klubu LSD,“ zněla první slova Alexe Calliera adresovaná davu na nádvoří olomouckého Konviktu. Znalé publikum vědělo, že tím míří k názvu aktuálního alba The President Of The LSD Golf Club. Ústřední trojice kapely Hooverphonic, skladatel a baskytarista Alex Callier, kytarista Raymond Geerts a zpěvačka Geike Arnaert, na něm vstoupila na tenký led. Nejen že skupina opustila velkou nahrávací firmu a novou desku si vydala sama, ale především po deseti letech existence vyměnila syntezátory a počítače za akustické kytary, cembalo, varhany či mellotron. Hooverphonic vykročili proti proudu času, vstříc experimentální hudbě 60. let.
Živě představili většinu skladeb z nového alba, které jsou temnější a zádumčivější než kompozice z předchozích desek. Plné křehkého snění i nejednoho ohlušivě zesilujícího finále podobného psychedelickým skladbám legendárních Pink Floyd. Subtilní zpěvačka Geike Arnaert procítěně předvedla přesmutnou baladu Circles i starší skladby jako No More Sweet Music, Mad About You či Eden.
Vrcholem koncertu byla nově zaranžovaná píseň Sometimes. Začínala jako pomalá balada pouze s klavírním doprovodem, gradovala však monstrózním mnohonástrojovým závěrem doprovázeným stroboskopickým efektem. Olomoucké vystoupení Hooverphonic byla tajuplná mše zahalená oblakem dýmu. Protkaná zvukovými vlnami, které pádily kolem uší v bludných kruzích a svíraly mysl v hořkosladkém opojení.
Galerie{gallery}nekultura07/hudba/hooverphonic{/gallery}
