Královéhradecká sochařka a velká milovnice zvířat Eva Dlabáčková se
narodila ve znamení Štíra 15. listopadu 1948 v Hradci Králové.
Vystudovala obor sochařství na SUPŠSK v Hořicích v Podkrkonoší.
Uskutečnila několik výstav, např. v Domě umělců (Hradec Králové,
1972), Galerii Rondo (Hradec Králové, 1997 a 2011). Realizovala také tyto
plastiky: reliéf Niké (Třebechovice p. O., 1972), sochu Torzo (Holohlavy,
1974), reliéfní nápis s osvětlením (Lázně Bohdaneč, 1975) a nástěnnou
plastiku – Sigma (Hradec Králové, 1977). Od roku 1968 pracuje jako
galeristka v Galerii moderního umění v Hradci Králové.
Co tě přivedlo k výtvarnému umění a proč zvítězilo právě
sochařství?
Můj dědeček dělal keramiku. Často jsem k němu chodívala a vždycky
jsem se těšila, až své ruce zase zabořím do hlíny. Když jsem byla
starší, začala jsem jezdívat na Kuks, jehož architektura a okolní plastiky
v barokní krajině mne učarovaly. Obdivovala jsem drapérie a těla
barokních soch pod širým nebem. Převládla u mne touha tvořit plastiky.
V 16 letech jsem odešla studovat sochařinu do Hořic. Mým vzorem se stali
Matyáš Bernard Braun a Josef Vágner, kteří pro mne byli velkou
inspirací.
Jak ses dostala k práci galeristky v Galerii moderního umění
v Hradci Králové?
Mohla jsem studovat na pražské AVU. Chtěla jsem ale studovat dějiny
umění. Tam jsem se bohužel nedostala. Nakonec mi prof. Kolomazník zajistil
práci u dr. Sůvy v královéhradecké galerii, kde pracuji již 44 let.
Měla jsem tak možnost zažít stěhování galerie do jiné budovy, změnu
názvu galerie, ale i nového ředitele. Od roku 1963 sídlila galerie
v budově biskupské rezidence. Tehdy začala rozvíjet systematickou
akviziční a odbornou činnost spojenou s budováním sbírky. V roce
1990 se galerie přestěhovala do budovy někdejšího Záložního
úvěrového ústavu na Velké náměstí, kde má sídlo dodnes. A jaká je
v galerii moje pracovní náplň? Mám na starost správu sbírek, instalaci
výstav a chod galerie.
Pověz čtenářům něco o galerii…
Základ sbírky tvoří české umění od posledního desetiletí
19. století až po současnost. Ať už jde o malbu, kresbu, grafiku,
plastiku, objekty nebo kombinované techniky pro poslední dekády
20. století. Od roku 1998 má galerie také v péči sbírky bývalé
Orlické galerie, uložené na kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou.
V současné době jsou v Galerii moderního umění zastoupena díla
z období secese, kubismu (např. B. Kubišta, E. Filla), surrealismu (J.
Štyrský, Toyen) a magického realismu (F. Muzika) aj.
Vraťme se ale k tobě a tvé tvorbě. Co je tvým
stěžejním dílem?
Nedá se říct, že bych mohla některé ze svých děl označit slovem
stěžejní. Spíš jsem tvůrkyní komornějších plastik. Myslím, že
některá díla z dob totality nejsou už ani k vidění. Např. křídla
před Třebechovickým muzeem betlémů nebo nápis a osvětlení jedné
restaurace v Lázních Bohdaneč. Snad jedinou zajímavostí z poslední doby
je, že moji poslední sochu, která byla vystavena na Salonu, vlastní
královéhradecký primátor Zdeněk Fink.
Co je tvým životním krédem?
Všem čtenářům mohu doporučit jediné. Stále něco dělat a nepodléhat
splínům. Nepoddávejte se překážkám, které nám život staví do cesty.
Život je příliš krátký na to, abychom ho prožili pouze se slzami a
trápením.
Fotografické ukázky jsou ze soukromého archivu Evy Dlabáčkové.
