Jako by si člověk vybavoval nějaké slovo a už už ho měl na jazyku –
takový pocit se dostaví při vnímání obrazů Alberta Ràfolse-Casamady.
A vůbec nevadí, že není jasné, jaké slovo by to mělo být.
Ràfols-Casamada je žijící klasik katalánské malby dvacátého století
(výstava v pražském Obecním domě obsahuje práce z let 1950–2005) a
jeho plátna se na první pohled zdají být prostě lyricky abstraktní. Ovšem
při soustředěnějším zkoumání návštěvník zjistí, že malíř do
monochromních ploch, případně do několika nepravidelných 
monochromních polí zakomponoval zvláštní znaky. Vypadají jako spěšně
načrtnuté poznámky, čmáranice na okraji poznámkového bloku, klikyháky na
zdech. Podívat se na ně zblízka nepomáhá. Nikdy není úplně jasné, co
znamenají. Naopak se vyplatí přistoupit k obrazu, a pak se od něj pomalu
vzdalovat. Obrazy Ràfolse-Casamady mají nečekaný „rozptyl“ – dojem se
proměňuje podle vzdálenosti.
Tyto obrazy se zároveň pohybují i na časové ose. Se vší
pravděpodobností se jedná o zpracované vzpomínky. Občas připomínají
mapy někdejších bytů, občas text někdejších vzkazů, barvu
někdejších obloh.
Šlo by je odbýt s tím, že se jedná o abstraktní malbu, v níž se
zobrazilo autorovo počáteční okouzlení francouzskými fauvisty, kubisty a
avantgardou. Jeho oblíbenými barvami jsou přitom kobaltová modř, siena
pálená a okr, růžová. Znaky na obrazech ale nenápadně odkazují
k literární součásti malířova naturelu. Ràfols-Casamada vydal několik
sbírek poezie a jeho malířská tvorba se dá označit spíše za poetickou.
Není však v žádném případě sentimentální. Na to je příliš dobře
strukturovaná, autor ostatně kdysi studoval architekturu. (Narodil se roku
1923 a kromě pobytu ve Francii, v Nizozemsku a Velké Británii strávil
život v Barceloně.)
Když návštěvník
dopřeje jeho obrazům nějaký čas, může si uvědomit nenápadnou, ale
výraznou energii, která z nich vychází. Významná se jeví informace
o snížené intenzitě osvětlení na dveřích sálu kvůli přírodním
materiálům použitým na některých dílech. Snížená intenzita osvětlení
totiž umožňuje nevidět dokonale. A paradoxně tedy, po zapojení
představivosti, vidět víc.
Čím jsou znaky neurčitější, tím líp. Pokud se název obrazu
s obrazem samým výrazněji shoduje, jako u Lodí v přístavu, dostaví se
lehké zklamání. To jiné obrazy mají básnicky třaskavější titul:
Průsvitná noc, Tok znaků…
Ràfols-Casamada: 1950–2009 malba, 3. dubna–31. května 2009
