Na pražském Albertově byl nedávno
otevřen nový multifunkční prostor pro současné umění. V nově
zrekonstruovaných místnostech domu v ulici Na Slupi se nachází (a galerie,
která kromě možnosti pořádání výstav, happeningů, divadelních
představení nebo filmových projekcí nabízí také prodej designových
doplňků a šperků prostřednictvím artshopu. Vlastní prostor galerie se
stáčí podél skleněných vitrín se stálou prodejní nabídkou až
k malému baru s posezením. Z přízemí vycházející schodiště vede do
suterénu a odhaluje další členité prostory galerie.
V pořadí teprve druhá výstava zde představila trojici mladých
umělců, kteří se rozhodli při této příležitosti ztvárnit klasické
malířské náměty jako je figura, krajina a zátiší. Malba jako předem
zvolené médium i jí odpovídající vizuální podoba se stala dalším
pojítkem v jinak dosti rozdílném charakteru tvorby zástupců nejmladší
umělecké generace.
Petra Buzková je studentkou FaVU v Brně v ateliéru doc. MgA. Petra
Kvíčaly. Naproti tomu Vendula Skořepová navštěvuje ateliér textilní
tvorby na pražské VŠUP. Speciálně pro výstavu však vytvořila technikou
koláže cyklus obrazů tematizujících zátiší. Dvojici umělkyň pak
doplňuje Marko Pajić, který se malbě věnuje ve svém volném čase.
Proplouvání potrvá až do 17. 8. 2008 a jako prodejní výstava nabízí
také většinu z vystavených obrazů ke koupi.
Tvorba každého z autorů je
koncentrována do určité části galerie, v hlavní místnosti umístěný
cyklus od Petry Buzkové zprostředkovává atmosféru pomíjivých okamžiků a
zastupuje figurativní část výstavy. Rozměrnou stěnu při schodišti
ozvláštňuje soubor zátiší od Venduly Skořepové. V prostoru suterénu se
nachází co do počtu představených děl na výstavě nejrozsáhlejší
cyklus krajin, který Marko Pajić dále doplnil i o několik obrazů
s figurální tematikou. Výsledná instalace dává tušit jednotlivé
autorské celky a příjemně ladí vzhledem ke zvolené tematice. Jasné
rozdělení podle námětu tím dostálo vlastnímu názvu výstavy –
proplouvání mezi vystavenými díly trojice umělců, kteří by se asi jinak
na společné výstavě jen tak nesetkali.
Osobitý styl zachycení lidí i probíhajících dějů je patrný v díle
Petry Buzkové. V nejnovějším cyklu maleb Vanitas se pokusila vyjádřit
vlastní smyslové prožitky, které pociťuje při prohlížení starých
fotografií. Ty se zvláštní tajemností vypovídají o dobovém
společenském dění a zároveň člověku poskytují dostatek prostoru pro
vlastní představu o běžném životě tehdejších lidí. Jako jedinečný
doklad událostí si je také umělkyně zvolila jako předlohu při tvorbě
konkrétních maleb.
Tajemnost snímků dává nahlédnout do
dřívějších let a umožňuje se s jistou dávkou nostalgie ponořit do
světa vlastních představ o životě našich předků. Fotografie ve starých
albech bývají postupem let stále méně čitelné, až konkrétní gesta a
rysy ve tvářích vymizí úplně, jako je tomu ve výsledku i na
autorčiných plátnech, která tím dostávají obecnější ráz sdělení.
Už neposkytují adresné svědectví, ale spíše se stávají dokladem
specifické atmosféry, která na nás často ze starých fotografií dýchá.
Prostřednictvím tlumených odstínů hnědé odpovídající barevnosti
zašlých snímků citlivě mapuje podobu zobrazovaných osob. Často se
objevující bílá místa jako by otevírala další prostor za obrazem a
vytvářela nejasné obrysy lidského světa v naší přítomnosti.
Zajímavým autorským vkladem je obohacen i další představený cyklus
pojednávající zátiší. Vendula Skořepová jeho prostřednictvím
nenápadně nabourává strnulost rozestavěných 
objektů a dává vyniknout rytmicky se
opakujícím vzorům a strukturám. Neotřelé pojetí tradičního námětu
posouvá po vlně autorského rukopisu často zobrazované sestavy a volně
zachází s jejich rozměrem. Vynalézavý způsob malířské techniky
vystupuje do prostoru a zkoumá vlastní povrch plochy obrazu.
Krajina v pojetí Marko Pajiće dokládá impresionistickou inspirační
linii. V navozené atmosféře pláten menších i větších rozměrů dává
vyniknout realisticky ztvárněným lesním zákoutím s vodopády
i nejrůznějším pohledům obdobného charakteru. Se zaujetím se koncentruje
na soulad výtvarného výrazu a jemně ladí jednotlivé barevné složky
obrazu do výsledného celku.
Vlastní autorské uchopení s různou intenzitou navazuje na vizuální
působení tradičně zachycovaných námětů. Prostřednictvím nového
vidění skutečnosti se zároveň dostává do jiné pozice. Zvolená témata
nacházejí nové formy v kontextu současného umění, kde se rozpouštějí
hranice tradičního malířského vyjádření.
