Pokud trávíte letní prázdninové
dny v Praze, zastavte se načerpat inspiraci na výstavě v Galerii
Klementinum. Galerie se nachází v samém středu města u Karlova mostu,
v bývalé jezuitské koleji, kde dnes sídlí Národní knihovna ČR. Zde jsou
v tzv. Křížovnických chodbách vystavena díla ze sbírek Severočeské
galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Výstava je svým zaměřením
unikátní – snaží se představit díla, která podstatně dokládají
umělecký i historický vývoj v českých zemích. Proto lze spatřit
výběr z děl od románských dob až po umění současné.
Vrcholný středověk a gotické
plastiky severočeských madon
Významným dokladem uměleckého vývoje severu Čech jsou především
dřevořezby vrcholného středověku, např. sv. Petr, sv. Jan Evangelista
(Litoměřicko), či první dekády období gotiky. Za všechny jmenujme
plastiku madony pocházející původně z kaple v Zadní Lhotě
u Těchlovic. Tato plastika představuje svými formálními znaky pozdější
ohlas krásného slohu v severočeském regionu. Výrazné esovité prohnutí
těla Marie i měkké trubkovité záhyby směřují sice svým tvaroslovím do
vrcholného období krásného slohu, avšak topologicky, především
zvýrazněním určité narativnosti, se plastika od emotivní hloubky
krásného slohu částečně vzdaluje. Polohou dítěte připomíná
Těchlovická madona jedno z vrcholných děl slohu – Madonu plzeňskou
(kostel sv. Bartoloměje). Těchlovická madona byla nalezena v roce
1957 v kapličce v obci Zadní Lhota u Těchlovic. Na hrdle a obličeji nese
plastika stopy původní polychromie. Svým pojetím charakterizuje dílo
uměleckou situaci v prvních desetiletích 15. století.
Ozvuky renesance a baroka
Renesance v českých zemích přímo souvisí s nástupem Habsburků na
český trůn, baroko se nese v duchu rekatolizace po porážce stavovské
armády a obé mělo přímý a výrazný vliv na tematiku a směřování
uměleckého vývoje. K čelným představitelům vrcholné malířské tvorby
baroka patří Petr Brandl, jehož dílo je na výstavě zastoupeno obrazem sv.
Máří Magdaleny. Brandlova madona nese stopy živelného malířského
temperamentu a výtvarné vyspělosti, jeho umění je oproštěno od časových
a místních závislostí. Z portrétistů českého barokního malířství je
zastoupen například Jan Kupecký.
Umění 19. století
Obraz krajiny jako samostatného
malířského druhu převzalo umění 19. století z předchozích období,
ale obzvláště si jej oblíbilo a maximálně rozvinulo. Po celé
devatenácté a ještě na začátku dvacátého století krajinářská tvorba
převyšovala figurální, a to nejen kvantitativně. Vznikala celá řada
speciálních krajinářských škol. Tento mohutný rozkvět krajinomalby
souvisel především s novým vztahem nastupující měšťanské společnosti
k přírodě. Její zálibě ve výletech pohotově vycházeli vstříc
vedutisté a v malbě i grafice zachycovali oblíbená výletní místa,
pohledy na zámky, hrady a města. Malíři a umělci vyhledávali romantické
přírodní partie, které ostatně ovlivňovaly nejen výtvarné umění, ale
i poezii a hudbu. Největší rozmach krajinářství v Čechách se
odehrával ve znamení romantismu a později jeho obratu k realismu. Pro
umění střední Evropy, a tedy i pro české umění, byla zprvu
nejdůležitější situace v sousedním Německu.
Na rozdíl od francouzského
romantismu, vzrušeného, patetického a převážně figurálního, měl
německý, a tedy i český romantismus charakter spíše tiše rozjímavý a
teskně elegický a více preferoval krajinářství. Byl nám bližší a
pronikal k nám přibližně už od dvacátých let 19. století, svého
vrcholu dosáhl před jeho polovinou v díle žáků krajinářské školy
vedené Maxem Haushoferem. Jeho žáci jsou zastoupeni i v ukázkách děl
litoměřické galerie. Především Alois Kirnig, Hugo Ullik, Wilhelm Riedel.
Jejich učitel Max Haushofer je již vodil do plenéru a seznamoval je nejen
s romantikou bavorských solnohradských Alp a jezer, ale brzy také s krásou
české krajiny.
20. století inspirace Toyen i memento tzv. konečného řešení
židovské otázky
Dvacáté století je na výstavě zastoupeno bohatě především díly
evropsky významných výtvarníků; Toyen, Emila Filly, Josefa Čapka,
Františka Muziky, Františka Hudečka, Kamila Lhotáka, Jana Zrzavého a
dalších. Nejnověji do litoměřické sbírky přibyla díla i archivní
materiály, včetně fotografií z Památníku Terezín, a ta jsou rovněž na
výstavě k vidění a dokládají tak ucelený pohled na výtvarný vývoj
v českých zemích a především severočeského regionu.
Křižovnické chodby Klementina
Výstava je umístěna v historicky cenných a mimo výstavy
návštěvníkům nepřístupných tzv. Křižovnických chodbách. Ty jsou
situovány do nejstarší části jezuitské klementinské koleje (tzv. Nové
koleje), vybudované v letech 1654–1659. Obě tzv. Křižovnické chodby,
které v přízemí a prvním patře prostor galerie vytvářejí, jsou bohatě
zdobeny a stojí tak za návštěvu samy o sobě. Valenou klenbu obou chodeb
pokryla v šedesátých letech 17. 
století raně barokní štukatura
Domenica Galliho; do plastických kartuší namaloval jezuitský laický bratr
Heřman Schmidt výjevy ze života hlavních řádových světců: příběh sv.
Ignáce z Loyoly se odvíjí na malbách v přízemí, v prvním patře jsou
znázorněny významné události ze života sv. Františka Xaverského.
K výstavě byl vydán obrazově bohatý katalog s inspirativním
průvodním slovem kurátora výstavy PhDr. Janem Štíbrem. NK ČR by ráda
i v budoucnu pokračovala s postupným představováním Pražanům
významných děl mimopražských galerií. Zatím nejbližší výstavou bude
výstava k výročí nakladatelství Aventinum a také se lze těšit na
expozici ze sbírek z kláštera v Teplé.
POKLADY SEVEROČESKÉ GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V LITOMĚŘICÍCH
A PAMÁTNÍKU TEREZÍN 18. 6. – 23. 8. 2009
